24 cm těžký kanon vz. 16
|
24 cm těžký kanon vz.16 Nejmohutnějším dělem ve výzbroji československé armády byl 24 cm kanon vz.16. Dělo bylo vyvinuto na základě dobrých zkušeností s 38 cm houfnicemi vz.16 a za použití jejich osvědčených konstrukčních prvků. Mimo ložiště a lafety byl využit i vyzkoušený způsob přepravy, pomocí benzinoelektrických vlaků firmy Austro Daimler. Kanon byl určen pro vedení dalekých paleb do týlu protivníka a jeho konstrukce se řadila k nejmodernějším a nejvýkonnějším těžkým dělům světa. Do konce války byla vyrobena dvě děla s jednou náhradní hlavní. Kanony byly organizačně začleněny do dvou samostatných baterií. Ty byly úspěšně nasazeny mimo jiné i na západní frontě, kde se zúčastnily ostřelování pevnosti Verdun.
V roce 1919 se v Plzni nacházely oba vyrobené kanony vz.16 , které na konci války procházely opravami a čtyři děla v různém stupni rozpracovanosti. Vzhledem k výkonům těchto zbraní bylo rozhodnuto o zařazení 24 cm těžkého kanonu vz.16, do výzbroje vznikajícího těžkého dělostřelectva československé armády. Zároveň došlo i k zavedení nového granátu ONG vz.21, který umožnil prodloužení dostřelu.V letech 1921 až 1923 byly dokončeny čtyři rozpracované zbraně, které spolu s opravenými kanony a jednou náhradní hlavní utvořily výzbroj prvního oddílu dělostřeleckého pluku 301. Organizačně se oddíl dělil na dvě dvoudělové baterie . Jeden kanon tvořil výzbroj náhradní baterie a poslední zbraň spolu s náhradní hlavní sloužil jako válečná záloha.
Vzhledem k hmotnosti jednotlivých dopravních jednotek kanonů pluk cvičil až do roku 1931 v Plzni, kde byla část kanonů uložena. Příčinou byla nedostatečná únosnost mostů v okolí Jaroměře. Tato situace se změnila přemístěním pluku 301 do Rakovníka v roce 1931. Od počátku třicátých let se intenzivně pracovalo na vývoji nového střeliva, které bylo nakonec zavedeno pod označením ostrý nárazový granát vz.35. Ve druhé polovině třicátých let však ubývalo praktických možností použití těžkých kanonů a nakonec se s nimi přestalo počítat vůbec . Po Mnichovu byly kanony zařazeny k materiálu určenému k prodeji. V rámci neblaze proslulé smlouvy z února 1939 je zakoupilo Německo. Wehrmacht získal celkem šest kanonů, třicet souprav BE vlaků a 863 kusů munice v hodnotě téměř 53 milionů korun. Tato částka však samozřejmě zůstala nezaplacena. Němci kanony intenzivně používali po celou dobu války. Sloužily například při dobývání francouzských pevností v roce 1940 a v Rusku při obléhání Leningradu. Ještě v březnu 1945 byly na západní frontě nasazeny poslední dva kanony. Po válce zůstal ve Škodovce jeden kanon, který procházel opravami, ale bohužel byl sešrotován, a tak se nám nezachovala žádná zbraň tohoto typu.
Technický popis 24 cm těžký kanon vz.16 je dalekonosné dělo se skluznou hlavní, vodorovným klínovým závěrem, kapalinovou brzdou, vzduchovým vratníkem, umístěné na dvoudílném ložišti a vybavené nezávislým obloukovým zaměřovačem. Kanon je doplněn jeřábem a nabíjedlem.
Hlaveň je ocelová složená z devíti plášťů a dvou nátrubků. Uvnitř hlavně je hladká nábojní komora, kuželový přechod a vinutá část s 60 lichoběžníkovými drážkami.
Závěr je vodorovný, klínový se třemi pojistkami.
Lafeta je složena z kolébky, nosiče kolébky a z ložiště.
Miřidla jsou tvořena 24 cm zaměřovačem vz.16 a dělovým dalekohledem vz.8/14.
Doprava se děje rozdělením do čtyř dopravních jednotek k jejichž přepravě se používal BE vlak. Jednalo se o vůz hlavňový, lafetový a dva vozy ložišťové .
Střelivo : 24 cm ostrý nárazový granát vz.16
24 cm ostrý nárazový granát vz.21
24 cm ostrý nárazový granát vz.35
Zdroj: Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918-1939
Michal Prášil - Těžká děla Škoda
VHA Praha - předpis D - IV - 10
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
