21 cm moždíř vz. 18
|
21 cm moždíř vz.18
Podle požadavku rakouské technické komise se Škodovy závody v Plzni pustily do konstrukce moždíře, který by nahradil 24 cm moždíř vz.98. Na základě zkušeností s moždířem vz.11 a vz.16 navrhla škodovka zbraň podobné koncepce v ráži 21 cm. Do konce války se podařilo vyrobit pouze dva prototypy, které přebírala v roce 1919 až československá armáda. Projekt moždíře byl upraven podle požadavků dělostřeleckého odboru MNO. Nejzávažnější změnou byla rekonstrukce pro horský transport. Tato varianta však nakonec byla použita pouze u dvou moždířů. První objednávka byla vystavena již v roce 1919, ale vlivem úprav požadovaných vojenskou správou došlo k ukončení zkoušek až v průběhu roku 1920. Nová zbraň byla zavedena do výzbroje pod označením 21 cm moždíř vz.18 a celkem 18 kusů tohoto děla dodaly Škodovy závody armádě do konce roku 1921. Moždíře tvořily výzbroj I. oddílu dělostřeleckých pluků 303. a 305. V polovině třicátých let byly všechny moždíře soustředěny u dělostřeleckého pluku 305, který našel novou posádku v Táboře. I když se počítalo s nahrazením moždířů modernějším materiálem, bylo rozhodnuto o modernizaci jejich vozidel. Dva vozy byly zkušebně osazeny koly s pneumatikami, ale pro spád událostí tuto rekonstrukci provedli až za války Němci. Za mobilizace postavil dělostřelecký pluk 305 dva oddíly po čtyřech dělech, které posílily obranu Jižní Moravy. V únoru 1939 bylo všech 18 moždířů , dvě záložní hlavně a 6896 ran prodáno Německu.
Wehrmacht je použil od roku 1941 k obraně norského pobřeží, kde zůstaly po celou dobu války. Jeden moždíř je dosud uložen ve vojenském muzeu v Oslu.
Technický popis
Hlaveň moždíře je ocelová plášťové konstrukce. Závěr vodorovný klínový se třemi pojistkami systému Škoda. Brzda kapalinová vratník vzduchový. Zaměřovač nezávislý. Ložiště jednodílné z ocelového plechu s kulovou dráhou. K dopravě je moždíř rozkládán na dvě části. Jednu dopravní jednotku tvoří lafeta s kolébkou a hlavní, druhou úplné ložiště. Pro horskou dopravu mohl být moždíř rozložen na pět jednotek. Střelivo bylo tvořeno ostrými minovými granáty vz16, vz.16/26, vz.35 a nábojkami vz.16.
Zdroj: Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939 VHA Praha - Předpis D - IV -
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
