|
8 cm kanon proti letadlům vz.37
( S )
Již od poloviny dvacátých let byla Vojenským technickým a leteckým ústavem ve spolupráci s MNO studována otázka lehkého protiletadlového kanonu. Nové dělo mělo posílit výzbroj divizí, a proto byla požadována výrazně nižší hmotnost, než u zavedených PLK vz.22. Vývojem nové zbraně byla samozřejmě pověřena Škodovka. Ta nejprve nabídla svůj hippomobilní kanon v ráži 6,6cm, který však neuspokojil. Výrazný posun v konstrukčních pracích znamenalo až schválení autotrakce děl i pro stupeň divize. V roce 1930 MNO po rozsáhlám studiu vývoje PL děl v zahraničí, formulovalo požadavky na nový protiletadový kanon. Při ráži 7,65 a hmotnosti střely 8 kg, měla být počáteční rychlost střely 800 m/s a hmotnost děla za pochodu nesměla překročit 4400 kg. Škodovka využila svých zkušeností s protiletadlovým materiálem stejné ráže vyvinutým pro Jugoslávii a Argentinu. Navrhla dělo využívající všech novinek v dělostřelecké technice, právem se řadící k absolutní světové špičce. Nový kanon byl přepravován na čtyřkolovém podvozku moderní konstrukce, palba ale byla vedena z křížové lafety. Závěr byl vybaven poloautomatikou, dělo dostalo nový typ zaměřovače a především zařízení pro nepřímou střelbu, které bylo tehdy horkou novinkou. Prototyp byl předán armádě v létě 1932, ještě téhož roku bylo dělo nastřeleno a podrobeno důkladným zkouškám, které pokračovaly až do roku 1936. V únoru 1937, byl kanon dosud označovaný jako typ S, zaveden do výzbroje jako 8 cm kanon protiletadlům vz.37. V červnu téhož roku byla vystavena objednávka na dodávku 96. děl a příslušné munice. Kanony však neměly být použity u divizí, ale měly sloužit k posílení teritoriální obrany. Podle harmonogramu dodávek měla armáda obdržet prvních osm děl již v říjnu 1937 a celá objednávka měla být splněna do července následujícího roku. V důsledku vytíženosti výrobního závodu však byla první děla dodána až v únoru 1938. Za mobilizace v září 1938 bylo k dispozici zatím pouze 68 děl v 17. čtyřdělových bateriích, u nichž teprve probíhal výcvik. Celá dodávka byla splněna až na podzim 1938. V březnu 1939 všech 96 kanonů včetně prototypu zabavil Wehrmacht a pod označením 7,65 cm Flak 37 ( t ) jich použil k posílení vlastního protiletadlového dělostřelectva. O úspěšnosti konstrukce kanonu vz.37(S ) svědčí i značné exportní úspěchy, které ukončila až pokračující válka. Nejvýznamnější byla jugoslávská objednávka, zahrnující 80 děl s municí. Dále byl kanon dodáván do Bulharska a Chorvatska.
Technický popis
8 cm protiletadlový kanon vz.37, je dělo s ocelovou autofretovanou hlavní, křížovou lafetou, poloautomatickým závěrem, hydraulickou brzdou, vzduchovým vratníkem, vybavené zařízením pro přímou i nepřímou střelbu a přepravované na čtyřkolovém podvozku s pneumatikami.
Hlaveň je ocelová, autofretovaná, plášťové konstrukce s vyměnitelnou košilí
Závěr je vertikální klínový vybavený poloautomatikou.
Lafeta se skládá z vrchní lafety nesoucí kolébku a hlavňě. Je spojena kulovou dráhou se spodní lafetou. Spodní lafeta je tvořena lafetovým vozem , jehož podélný nosník s dvěma příčnými nosníky tvoří kříž z něhož je po odstranění kol vedena palba.
Miřidla jsou tvořena zaměřovačem pro střelbu přímou, nebo lze pomocí povelového přístroje T 7 vést střelbu nepřímou.
Střelivo: 7,65 centimetrový OČGN
Zdroj:
Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939
Vladimí Karlický - Československé dělostřelecké zbraně
VHA Praha - Fond MNO HŠ
PA Škoda Plzeň
archiv autora
|
Tabulka technických údajů
|
|
Ráže děla
|
mm
|
76,5
|
|
Hmotnost děla v palebném postavení
|
kg
|
3980
|
|
Hmotnost děla v přepravní poloze
|
kg
|
5370
|
|
Délka hlavně
|
mm
|
4040
|
|
Délka hlavně ( ráží)
|
mm
|
52,8
|
|
Hmotnost hlavně se závěrem
|
kg
|
1100
|
|
Hmotnost závěru
|
kg
|
30
|
|
Rozsah náměru
|
stupňů
|
+85, - 1
|
|
Rozsah odměru
|
stupňů
|
360
|
|
Palná výška
|
mm
|
1470
|
|
Maximální dostřel dálkový
|
m
|
16900
|
|
Maximální dostřel výškový
|
m
|
11470
|
|
Hmotnost střely
|
kg
|
14,6
|
|
Úsťová rychlost střely
|
m/s
|
800
|
|
Rychlost palby
|
ran/min
|
20
|
|
Obsluha
|
mužů
|
6
|
|
