7,5 cm lehký kanon E 7
|
7,5 cm kanon E7 Když se v polovině třicátých let začalo jednat o přezbrojení kanónových baterií divizního dělostřelectva, dosud vyzbrojených 8 cm kanony vz.17, ukázalo se, že kanony vz.30 které měly být k tomuto účelu určeny dělostřelcům plně nevyhovují. Bylo jich proto použito u sborového dělostřelectva a pluků armádní zálohy, kde nevadila jejich poměrně vysoká hmotnost. Pro lehké kanonové baterie měl proto být vyřešen nový lehký kanon. II. oddělení MNO svolalo 18 února 1937 poradu, které se zúčastnili i zástupci VTLŮ. Dělostřelečtí odborníci na ní stanovili základní podmínky pro řešení nového lehkého kanonu.
Nejdůležitějšími požadavky byl dostřel 12 až 13 kilometrů, košilová hlaveň a odpérovaná dvouramenná lafeta s vyměnitelnými nápravami. Pro hyppotrakci se měla použít dřevoželezná kola, která mohla být pro mototrakci nahrazena ocelovými koly s pneumatikami. Velká pozornost byla věnována snaze maximálně snížit hmotnost nového materiálu. Mělo se toho dosáhnout především použitím lehké kolesny i za cenu snížení počtu převážené munice i materiálu. Snížen měl být i počet členů přímé obsluhy . Při výrobě lafet mělo být použito místo nýtovaní svařovaní a konečně měla být vyvinuto i nové lehčí střelivo, jehož účinnost by zůstala zachována díky zvýšenému obsahu trhaviny. Oproti materiálu vz. 30 mělo hmotnost nového kanonu klesnout o více než 900 kg a povolené zatížení pro jednoho koně spřežení nesmělo překročit 400 kg. Plzeňští konstruktéři měli v tomto případě zjednodušenou práci, neboť většinu požadavků na nový kanon splňovala nejnovější konstrukce kanonu vyvinutá pro zahraniční zájemce pod označením E4. Nebylo to úplně náhodou, protože účastníci porady na MNO tuto konstrukci znali a použili jí vlastně jako vzoru pro nové dělo. Škodovka upravila kanon E 4 podle požadavků MNO a nová konstrukce pod firemním označením E7 byla na počátku roku 1938 předvedena vojákům. Protože se podařilo vyhovět všem zadávacím podmínkám, MNO objednalo dva prototypy v ceně 1 600 000 Kč s termínem dodání v listopadu 1938.Pokud by dělo obstálo ve vojskových zkouškách počítalo se s rozsáhlou objednávkou. Nové kanony měly nahradit nejdříve 7,5 sm horské kanony vz.15, nouzově použité u několika dělostřeleckých pluků nově vzniklých divizí. Později 8 cm kanony vz.17 a nakonec se uvažovalo i o jejich použití u jezdeckých dělostřeleckých oddílů. Pro překotný spád událostí již nemohlo být přikročeno k provedení vojskových zkoušek a po Mnichovu armáda o dělo ztratila zájem. MNO nabídlo oba prototypy Škodovým závodům k odkoupení za sníženou cenu a tam je v březnu 1939 zabavili okupanti.
Je velká škoda že toto pozoruhodné dělo přišlo příliš pozdě a nemohlo být zařazeno do výzbroje naší armády, protože se bezesporu jednalo o jednu z nejlepších konstrukcí ve světovém měřítku.
Lehké kanony sice v mnoha armádách na konci třicátých let začaly u divizního dělostřelectva nahrazovat houfnice. Jejich úloha však neskončila a kanony v ráži okolo 7,5cm se záhy vrátily jako účinné protitankové zbraně, schopné plnit i řadu dalších úkolů. Kanon E7 tak mohl plnit tuto úlohu a významně posílit především protitankovou obranu u divizí.
Technický popis
8 cm lehký kanon E7 je dělo s dvouramennou lafetou a širokým odměrovým polem, zvláště vhodný pro střelbu na pohyblivé cíle. Hlaveň je monobloková s horizontálním klínovým závěrem a mechanickým odpalovacím zařízením. Hlaveň zakluzuje po lištách na kolébce, která je uložena na vrchní lafetě. Kapalinová brzda a zpruhový vratník jsou uloženy v kolébce, která je opatřena dvěma zpruhovými vyvažovači. Vrchní lafeta je otočně uložena v pivotu spodní lafety, ke kterému jsou upevněna rozevíratelná lafetová ramena. Náprava je odpérovaná, vyměnitelná podle způsobu dopravy. Kola pro hyppotrakci jsou dřevěná s železnými obučemi, pro autotrakci ocelová s pneumatikami. Dělo je opatřeno ochranným štítem a bubnovou brzdou s ručním a vzduchovým pohonem. Miřidla sestávají z optického hledí pro přímou střelbu a zaměřovače s panoramatickým dalekohledem pro nepřímou střelbu.
Munice je dělená ale nabíjí se jako jednotná. jako střely se používal nárazový, časovací a panceřový granát.
Prameny a literatura:
Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939
Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně
SOA Plzeň, Fond GŘ- TD
Archiv autora
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
