24 cm houfnice vz.39

Po úspěchu 15 cm kanonů a 22 cm moždířů začali plzeňští konstruktéři pracovat i na moderních dělech větších ráží pro daleké palby a obranu pobřeží. V roce 1934 vznikl projekt 21 cm kanonu V a 24 cm houfnice U. Osvědčený koncept jednotné lafety zůstal zachován a děla se přepravovala ve třech částech. 24 cm houfnice o dostřelu 18 kilometrů měla mít oproti kanonu tu výhodu, že mohla střílet pro vyšší rozsah náměru i z dokonale zakrytých postavení. Houfnice měla navíc díky vyššímu účinku střely a strmějšímu dopadu  granátu  možnost ohrozit méně pancéřované paluby válečných lodí. Výhodou tohoto dělostřeleckého materiálu měla být i jeho vysoká mobilnost. Konkurenční zbraně této ráže byly většinou odkázány na železniční přepravu, kdežto škodovácké houfnice se mohly díky rozložitelnosti a relativně nízké hmotnosti jednotlivých vozidel, tažených pásovými traktory, pohybovat i v obtížném terénu. Oproti 21 cm kanonu byla také výrazně lehčí díky kratší hlavni. Že se jedná o nejlepší zbraně své kategorie, potvrdil zájem zahraničních zájemců. Jako první se ozvalo Turecko, které objednalo 12 houfnic včetně příslušné munice a přístrojů pro řízení palby. Do dalších osudů škodováckých houfnic zasáhla neblahým způsobem okupace.  Všechny turecké 24 cm houfnice U byly v roce 1939 ve vysokém stupni rozpracovanosti a první dvě zbraně Němci dokonce dovolili  vyvézt. Zbytek série však Wehrmacht zabavil a použil jich v průběhu západního tažení jako 24 cm Haubitze 39. Němci  ještě v roce 1940 objednali výrobu další série osmi kusů označených jako vzor 39/40 jejichž výroba byla ukončena v průběhu roku 1942. Ještě v březnu 1945 působilo na frontě 8 houfnic, což nejlépe svědčí o úspěšnosti konstrukce.

 Československá armáda sice na konci třicátých let stála před potřebou citelně zredukovat těžké dělostřelectvo. Proto zavedení nového těžkého dělostřeleckého materiálu zatím nebylo plánováno. Je však pravděpodobné, že tak vynikající zbraň jakou byla 24 cm houfnice U by byla dříve či později přijata do výzbroje, už proto, že pro zahraniční zákazníky by se   nepochybně vyráběly desítky kusů těchto děl.

Technický popis

24 centimetrová houfnice U byla zbraň rozložitelná do tří     jednotek, tažených pásovým tahačem. Souprava sestávala z  vozu hlavňového, ložišťového a lafetového. Hlaveň plášťové konstrukce s vyměnitelnou vnitřní košilí byla doplněn  šroubovým závěrem opatřeným plastickým těsněním. Lafeta byla osazena kolébkou s kapalinovou, zákluzovou brzdou a vzduchokapalinovým vratníkem. Houfnice měla   nezávislý zaměřovač spojený s panoramatickým  dalekohledem. Ložiště bylo jednodílné, vybavené opěrami. Pro houfnice se vyráběl nárazový a polopanceřový granát.

Zdroj:

Vladimír Francev – Československé zbraně ve světě

Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně

Vladimír Kupka - Kanony řady V( Střelecká revue 2008 )

Alexander Lüdeke – Deutsche Artillerie – Geschütze

 SOA Plzeň , Archiv Škoda, fond GŘ-TD