10 cm lehká polní houfnice H 3
|
10 cm lehká houfnice H3
10 cm houfnice H3 byla vyvrcholením vývojové řady lehkých polních houfnic vyvíjených v Škodovce. Na základě požadavků MNO na dodávku materiálu pro očekávané přezbrojení lehkých dělostřeleckých pluků vznikl v Plzni kanon pod továrním označením E7 a houfnice označovaná H3. Na lehkých houfnicích řady H začali plzeňští konstruktéři pracovat již v první polovině třicátých let. Děla byla vyvíjena především pro potencionální zahraniční zákazníky a typ označovaný H3 již patřil nejlepším dělům své kategorie. Právě tato konstrukce se stala základem nové lehké houfnice pro československé divizní dělostřelectvo. Při její konstrukci bylo využito všech novinek, které se tehdy objevily v dělostřelecké technice. Autofretovaná hlaveň byla opatřena účinnou úsťovou brzdou, Dvouramenná rozvírací lafeta umožnila značný rozsah odměru a dovolovala také použít houfnici k přímé palbě na pohyblivé cíle. U prototypu byla rovněž použita disková kola s pneumatikami a odpérovaná náprava, což umožňovalo dosažení vysokých rychlostí za přesunu. Při střelbě bylo pérování vyloučeno pomocí sklopných noh. Protože naše armáda ještě dlouho počítala s hippotrakcí u převážné části divizí, byla lafeta uzpůsobena i pro osazení dřevěnými loukoťovými koly a doplněna kolesnou. Změnu trakce bylo možné provést jednoduše, jenom pouhou výměnou nápravy a kol..
Že se jedná o dělo velmi zdařilé prokázaly již první dny zkoušek a proto výzbrojní komise doporučila jeho přijetí do výzbroje již před ukončením celého zkušebního programu. V létě 1938 bylo vystaveno zmocnění k přípravě sériové výroby a vystavena objednávka na prvních 88 kusů. Houfnice H3 vzbudila zasloužený zájem i v zahraničí a jejímu masivnímu exportu zabránila pouze válka. Vysoce byl hodnocen především dostřel přesahující 12 kilometrů, který neměl u lehké houfnice ve světě obdobu. Výroba zbraně se bohužel nestačila do okupace rozjet ani pro domácí armádu a rozpracované zbraně zabavili Němci. Ti nechali sérii dokončit po změně ráže na 10,5 cm. Takto upravené houfnice nesly tovární označení H4 a Wehrmacht je přijal do výzbroje jako 10,5 cm houfnice M 39. Přesto, že tato zbraň ve všech parametrech překonávala 10,5 cm houfnice vz.18, zavedené v německé armádě, z důvodu unifikace nebylo v jejich výrobě pokračováno. Další osudy těchto děl bohužel neznáme, ale máme to štěstí, že nám zůstal zachován prototyp této zbraně, který můžeme obdivovat ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech.
Technický popis
10 cm houfnice H3 je dělo s ocelovou autofretovanou hlavní ukončenou úsťovou brzdou. Závěr je vodorovný klínový. Kapalinová brzda a zpruhový vratník jsou uloženy v kolébce pod hlavní. Součástí vrchní lafety jsou vyvažovače, náměrové a odměrové řididlo a lafetový štít. Spodní lafeta má dvě rozevíratelná ramena. Náprava je odpérovaná, s možností vyloučit pérování pomocí výklopných noh. Kola jsou ocelová, opatřená pneumatikami. Jednoduchou výměnou nápravy bylo možné houfnici osadit i dřevěnými loukoťovými koly.
Prameny a literatura:
Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918-1939 SOA Plzeň , Archiv Škoda, Fond GŘ- TD archiv autora
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
