10 cm horská houfnice D9
|
10 cm horská houfnice D9
Přesto že horskému dělostřelectvu již nebyl koncem třicátých let přikládán takový význam jako v počátcích budování československé armády, nadále se s ním vážně počítalo. Většina horských dělostřeleckých jednotek sice byla podřízena pěším divizím a čekalo je přezbrojení, ale úspěšnou obranu státu, jehož podstatnou část území tvořila horská pásma, si bez horského dělostřelectva nelze představit.
Houfnicové baterie horských oddílů byly vyzbrojeny pozvolna zastarávajícími houfnicemi vz.16/19. Jednalo se sice o dobré zbraně, jejichž kvality potvrdila i druhá světová válka, ale o jejich náhradě se začalo vážně uvažovat již při plánech na reorganizaci a modernizaci dělostřelectva v polovině třicátých let. Škodovka nikdy nepřestala pracovat na vývoji horských houfnic, které byly její specialitou a patřily k nejlepším na světě. Tento vývoj vyvrcholil konstrukční řadou D, která zahrnovala pokusnou houfnici D7, Houfnici D8 označovanou také jako vzor 38, což byl modernizovaný model 16/19, upravený s ohledem na zahraniční zákazníky na ráži 105 mm, a nakonec novou konstrukci označenou D9. Právě ta by se zřejmě stala novou výzbrojí našich horských dělostřelců. V její konstrukci byly s ohledem na zahraniční zájemce použity některé konzervativní prvky, například skříňová lafeta a dřevěná kola, ale jinak se jednalo o dělo velmi moderní, které patřilo k nejlepším ve své kategorii na světě. Při zachování stejné hmotnosti v palebném postavení se podařilo oproti houfnici vz.16/19 prodloužit dostřel na 11 kilometrů, při zachování účinku střely, která však byla o kilogram lehčí. Způsob přepravy ve třech jednotkách se nelišil od starších modelů. Citelně u ní ovšem chyběla možnost autotrakce. Je však pravděpodobné, že tato houfnice by posloužila pouze jako základ nové konstrukce, která by byla upravena na základě zadávacích podmínek stanovených MNO a VTÚ. V případě války však mohla být houfnice D9 okamžitě dodávána, neboť se jednalo o materiál vyřešený a odzkoušený. V roce už 1939 byla také zahájena sériová výroba tohoto děla pro Rumunsko, které objednalo 48 kusů a několik houfnic bylo pravděpodobně dodáno i do Jugoslávie.
Technický popis
Houfnice D9 je dělo s monoblokovou hlavní, vodorovným klínovým závěrem, zpruhovými vyvažovači, štítem a nezávislým zaměřovačem s panoramatickým dalekohledem. Lafeta je skříňová. Skládá se z přední, střední a zadní lafety s chobotem. Kola jsou dřevěná s ocelovými obručemi. Dělo je dopravováno ve třech jednotkách, a sice lafeta po vlastních kolech. Hlaveň a kolébka se štítem na horských kárách.
Jako střeliva se používá časovací, nárazový a ,,průpalný" granát.
Zdroj:
Vladimír Karlický -Československé dělostřelecké zbraně
Jiří Janoušek- Československé dělostřelectvo 1918-39
SOA Plzeň , Archiv Škoda, fond GŘ-TD
Archiv autora
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
