Jdi na obsah Jdi na menu
 


10 cm horská houfnice D9

 
 
 

10-cm-cm-horska-houfnice-d-9.jpg

 
10 cm horská houfnice D9
 
 
 
 
Přesto že horskému dělostřelectvu již nebyl koncem třicátých let přikládán takový význam jako v počátcích budování československé armády, nadále se s ním vážně počítalo. Většina horských dělostřeleckých jednotek sice byla podřízena pěším divizím a čekalo je přezbrojení, ale úspěšnou obranu státu, jehož podstatnou část území tvořila horská pásma, si bez horského dělostřelectva nelze představit.
Houfnicové baterie horských oddílů byly vyzbrojeny pozvolna zastarávajícími houfnicemi vz.16/19. Jednalo se sice o dobré zbraně, jejichž kvality potvrdila i druhá světová válka, ale o jejich náhradě se začalo vážně uvažovat již při plánech na reorganizaci a modernizaci dělostřelectva v polovině třicátých let. Škodovka nikdy nepřestala pracovat na vývoji horských houfnic, které byly její specialitou a patřily k nejlepším na světě. Tento vývoj vyvrcholil konstrukční řadou D, která zahrnovala pokusnou houfnici D7, Houfnici D8 označovanou také jako vzor 38, což byl modernizovaný model 16/19, upravený s ohledem na zahraniční zákazníky na ráži 105 mm, a nakonec novou konstrukci označenou D9. Právě ta by se zřejmě stala novou výzbrojí našich horských dělostřelců. V její konstrukci byly s ohledem na zahraniční zájemce použity některé konzervativní prvky, například skříňová lafeta a dřevěná kola, ale jinak se jednalo o dělo velmi moderní, které patřilo k nejlepším ve své kategorii na světě. Při zachování stejné hmotnosti v palebném postavení se podařilo oproti houfnici vz.16/19 prodloužit dostřel na 11 kilometrů, při zachování účinku střely, která však byla o kilogram lehčí. Způsob přepravy ve třech jednotkách se nelišil od starších modelů. Citelně u ní ovšem chyběla možnost autotrakce. Je však pravděpodobné, že tato houfnice by posloužila pouze jako základ nové konstrukce, která by byla upravena na základě zadávacích podmínek stanovených MNO a VTÚ. V případě války však mohla být houfnice D9 okamžitě dodávána, neboť se jednalo o materiál vyřešený a odzkoušený. V roce už 1939 byla také zahájena sériová výroba tohoto děla pro Rumunsko, které objednalo 48 kusů a několik houfnic bylo pravděpodobně dodáno i do Jugoslávie.
 
Technický popis
Houfnice D9 je dělo s monoblokovou hlavní, vodorovným klínovým závěrem, zpruhovými vyvažovači, štítem a nezávislým zaměřovačem s panoramatickým dalekohledem. Lafeta je skříňová. Skládá se z přední, střední a zadní lafety s chobotem. Kola jsou dřevěná s ocelovými obručemi. Dělo je dopravováno ve třech jednotkách, a sice lafeta po vlastních kolech. Hlaveň a kolébka se štítem na horských kárách.
Jako střeliva se používá časovací, nárazový a ,,průpalný" granát.
 
Zdroj: 
Vladimír Karlický -Československé dělostřelecké zbraně
Jiří Janoušek- Československé dělostřelectvo 1918-39
SOA Plzeň , Archiv Škoda, fond GŘ-TD
Archiv autora 
 
 
Tabulka technických údajů
Ráže děla
mm
100    
Hmotnost děla v palebném postavení
kg
 1400
Délka hlavně
ráží
25  
Délka hlavně
mm
  2500
Hmotnost lafetové jednotky
kg
    750
Hmotnost hlavňové jednotky
kg
    800
 
Hmotnost kolébkové jednotky
 
kg
    800
Průměr kola
mm
    900
Šířka obruče kola
mm
      70
Rozchod kol
mm
   1000
Rozsah náměru
stupňů
-7,5 až +70
Rozsah odměru
stupňů
+ 6  
Maximální dostřel
m
11 000
Hmotnost střely
kg
      15 
Úsťová rychlost střely
m/s
    450
 
 

 

Fotografie