8 cm lehký kanon vz.5/8

Na základě svých předchozích konstrukcí, a s použitím některých prvků kanonu německé firmy Ehrhardt, vznikla v  rekordně krátké době zbraň, která splňovala všechny požadavky vojenské správy. Přestože měla hlaveň vyrobenou ze zušlechtěného bronzu, tak jako všechen rakouský lehký dělostřelecký materiál, mimo dostřelu  se mohla vyrovnat kanonům všech potencionálních protivníků. Dělo bylo podrobeno náročným srovnávacím zkouškám, kterých se zúčastnil kromě zahraničních konstrukcí i kanon Škodových závodů s ocelovou hlavní. Protože dělo ve zkouškách zdárně obstálo,  bylo přijato do výzbroje jako 8 cm  Feldkanone M.5.  Hlavně dodávala firma AZF zatímco výroba lafet probíhala i v některých dalších strojírnách, především však v plzeňské Škodovce. První kanony se k jednotkám dostaly v roce 1907, kdy začalo přezbrojování kanonových pluků polního dělostřelectva. Na základě prvních zkušeností od útvarů a nových požadavků armády bylo dělo upraveno a jeho modernizovaná verze nesla označení 8 cm Feldkanone M. 5/8.  Došlo především k zesílení lafety a zvětšení náměru. Nejzásadnější změnou však byla možnost rozložit kanon na pět celků pro horský transport na soumarech, což byla rakouská specialita. V roce 1909 vznikla také jeho upravená verze určená pro vyzbrojení pevností, označovaná jako minimalschartenkanone M. 1905/09. Do vypuknutí první světové války se sice nepodařilo dokončit plánované přezbrojení lehkého dělostřelectva, ale v roce 1914 již rakouská armáda disponovala více než 2500 děly M.5 a M.5/8.Kanony vz.5/8 nesly od počátku největší tíži bojů a i když se potvrdila jejich spolehlivost, ukázalo se, že nedokážou ani zdaleka plnit své úkoly. Zřetelně se také projevily některé slabiny konstrukce, především nedostačující dostřel, nízká účinnost munice a malý rozsah náměru, znesnadňující palbu ze zakrytých postavení. S těmito problémy se však na počátku války potýkaly všechny válčící státy. Ukázalo se totiž, že koncepce rychlopalného kanonu je celkově pochybená a neodpovídá požadavkům zákopové války. Vývoj nového polního kanonu však probíhal zdlouhavě a děla vz.5/8 se vyráběla až do roku 1918.  Ještě v posledních měsících války je mělo ve výzbroji 291 baterií. Bronzové hlavně se odlévaly ve vídeňském arzenálu do konce roku 1916 a ukončení jejich výroby způsobil pouze nedostatek barevných kovů. Ocelové hlavně dodávala později především Škodovka, která děla také kompletovala a nastřelovala. V průběhu války vznikla i úprava kanonu pro boj s letadly. Nejprve byl celý kanon umístěn na speciální točně, ale v roce 1916 vznikla jeho varianta na pivotové lafetě s ložištěm. Ta doplněna novým typem zaměřovače představovala jedno z prvních opravdu moderních protiletadlových děl. Po zhroucení Rakouska – Uherska se stovky kanonů M.5/8 staly kořistí vítězů, nebo byly zařazeny do výzbroje nástupnických států. Do  naší armády bylo celkově zařazeno na 86 kusů kanonů pod označením 8 cm lehký kanon vz.5/8. Třicet dva kanonů si přivezly do vlasti legionářské dělostřelecké pluky zformované v Itálii. Několik kusů se nacházelo u náhradních těles dělostřeleckých útvarů a zbytek dodala Škodovka v průběhu roku 1919. Je zajímavé, že většina kanonů používaných naší armádou měla bronzové hlavně, které plně prokázaly svou spolehlivost, protože nebylo nikdy uvažováno o jejich výměně. Jednotky vyzbrojené kanony 5/8 se podílely na obsazování Slovenska na počátku roku 1919 a později i bojů s maďarskými bolševiky. U lehkých dělostřeleckých pluků začal být materiál vz.5/8 nahrazován již od počátku dvacátých let novými kanony vz.17 a děla byla uložena jako válečná rezerva ve skladech. K jejich reaktivaci ale došlo na počátku třicátých let. Hlavní štáb dlouho řešil vyzbrojení jezdectva lehkým kanonem, který by umožnil podporu dragounských jednotek ve všech fázích jejich bojového nasazení. Když byly v roce 1932 zformovány čtyři dělostřelecké oddíly pro jezdecké brigády, jejich výzbrojí se staly 8 cm kanony vz.5/8. Jednalo se o zbraně dostatečně výkonné a přitom lehké, především jich však byl ihned k dispozici dostatečný počet. Obecně tradovaným omylem je, že obsluhy doprovázely děla v sedlech koní, aby se potahům ještě ulehčilo, mužstvo baterií však bylo přepravováno na dělových povozech, tak jak tomu bylo u ostatních hippomobilních dělostřeleckých jednotek. Když v roce 1937 vznikly reorganizací a doplněním jezdeckých brigád rychlé divize, staly se doplněné oddíly 81 až 84 základem divizního dělostřelectva.  Přestože Škodovka vyvinula nový typ děla určený pro jezdectvo, s nahrazením kanonů 5/8 se počítalo až v delším horizontu. V očekávaném střetnutí s německou armádou by se kanony vz.5/8 mohly ještě dobře uplatnit, neboť se nejednalo o materiál zcela překonaný a díky své mobilnosti by mohly účinně bojovat i s obrněnými cíli

                                          Technický popis   

 8 cm lehký kanon vz. 5/8 je dělo se skluznou hlavní, klínovým závěrem, hydraulickou brzdou a zpruhovým vratníkem,chobotovou lafetou s lafetovým štítem a závislým zaměřovačem.

Hlaveň: Nejdříve jednotná bronzová z kujného bronzu , později ocelová.

Závěr: Vodorovný klínový typu Erhardt se dvěma pojistkami

Lafeta : Ocelová chobotová se skládá z vrchní a spodní lafety. Součástí vrchní lafety je kolébka s hydraulickou brzdou a zpruhovým vratníkem. Obsluhu chránil pancéřový štít doplněný   lafetovými sedátky. Chobot je ukončen rydlem a tučkou. Kola jsou paprsková dřevěná.                           

Zaměřovač: Závislý obloukový  doplněný dělovým dalekohledem vz. 8

Obsluha: V československé armádě se obsluha skládala z dělovoda, který byl jejím velitelem, miřiče, jež byl jeho zástupcem, časovače, střelce, pomocníka, nabíječe a  podavače.

Doprava: Kanon byl dopravován nakolesněn na kolesně vz.5/19, čímž vznikl dělový povoz, který byl tažen šestispřežím . Střelivo bylo převáženo muničním povozem, který byl tvořen hlomoznou vz.5/19 a kolesnou stejného vzoru.

 Střelivo : Bylo dopravováno v hlomozně, 60 kusů ( 48 šrapnelů, 12  granátů ) a kolesnách, po

                              33 kusech ( 24 šrapnelů a 9 granátů )

                               8 cm ostrý granát vz. 5 ( 8,31 kg )

                               8 cm ostrý granát vz. 13/15

                               8 cm ostrý granát vz. 15/15

                               8 cm šrapnel vz. 8 ( 6,68 kg, 332 kuliček )

                               8 cm šrapnel vz.13

Prameny a literatura:

Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939

Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně

VHA Praha, fond MNO DZO

SOa Plzeň, archiv Škoda, fond GŘ-TD

Archiv autora