7,5 cm lehký kanon vz.1897
|
7,5 cm lehký kanon vz.1897
Zrod této pozoruhodné dělostřelecké konstrukce spadá do roku 1892, kdy plukovník Deport začal ve zbrojovce Puteaux pracovat na kanonu s brzdovratným zařízením nového typu a dlouhým zákluzem hlavně. Přes řadu obtíží se roku 1894 podařilo dokončit prototyp kanonu a po jeho zdokonalení, na kterém se podíleli další konstruktéři, byl nový kanon předveden ministru války. Po rozsáhlých zkouškách byl kanon uznán zralý k přijetí do výzbroje a 28 března 1898 oficiálně zaveden pod označením Matériel de 75 mm Mle 1897. Urychleně byla zahájena sériová výroba a armáda do konce roku obdržela první desítky těchto moderních zbraní. Francie tímto krokem získala rozhodující náskok před ostatními mocnostmi, neboť získala zbraň, která neměla ve světě konkurenci. Kanon se zákluzem hlavně o délce 1250 a vzduchokapalinovým vratníkem, dávala kanonu nebývalou stabilitu při střelbě. Dělo tedy nemuselo být po každém výstřelu znovu zaměřováno a obsluha mohla při střelbě sedět na sedátkách kryta lafetovým štítem. Jednotné střelivo a moderní šroubový závěr s vyhazovačem umožnil dosáhnout rychlosti palby až 20 mířených výstřelů v minutě. Kanon se stal předmětem nejpřísnějšího státního tajemství a právě prozrazení jeho konstrukce se stalo rozbuškou proslulé Dreyfusovy aféry. Na počátku velké války se ve výzbroji francouzské armády nacházelo více než 4700 kanonů vz.1897. Během války, nebo krátce po ní, se tyto kanony dostaly do výzbroje řady armád mezi nimiž nechyběla ani britská a americká. Ke státům, které zavedly kanon vz.1897 patřilo i Československo. V roce 1919 bylo naší armádě na objednávku francouzské vojenské mise dodáno 42 kanonů, které měly tvořit výzbroj budovaného sboru generála Podhajského. Přišly však příliš pozdě na to, aby mohly být použity k boji s maďarskými bolševiky. Přesto, že se jednalo o moderní a účinné zbraně, v československé armádě vyzbrojené jinak výhradně děly Škodových závodů se jednalo o cizorodý prvek a vojáci si s nimi příliš nevěděli rady. Navíc se nejednalo o nové zbraně, ale děla ze spěšné válečné výroby, která za sebou měla měsíce nasazení na frontě. Po ustálení organizační struktury československého dělostřelectva a doplnění výzbroje děly domácí konstrukce byly kanony, v naší armádě označované jako Lehký kanon 75 mm vz.1897, přiděleny pluku armádní dělostřelecké zálohy číslo 54. V jeho výzbroji však nebyly příliš dlouho, neboť již roku 1930 došlo k jejich přeřazení do válečné rezervy a konečně byly navrženy k prodeji. Ten se nepodařilo realizovat a zbývajících 38 kusů kanonů vz.1897 se dočkalo ve skladech zářijové mobilizace v roce 1938. Bylo pro ně dokonce ještě objednáno střelivo, ale po Mnichovu byla tato objednávka zrušena. Po okupaci zabavili všechny kanony Němci a jejich další osud je neznámý. Stojí za zmínku, tyto kanony se staly výzbrojí československých jednotek ještě třikrát. V roce 1940 tvořilo 22 kanonů vz.1897 výzbroj 1 čs. Divize ve Francii. V letech 1940 až 1942 byla tato děla používána u dělostřeleckého oddílu, který byl součástí naší budované jednotky ve Velké Británii. V poválečném období bylo krátce používáno v naší obnovené armádě několik protitankových kanonů 7,5 cm PAK 97/40, což byla hlaveň kanonu vz.1897, vložená do lafety PAK 40.
Technický popis
7,5 cm kanon vz.1897 je dělo se skluznou hlavní, hydropneumatickým brzdovratným zařízením uloženým v kolébce, šroubovým excentrickým závěrem opatřeným vyhazovačem a ocelovou nýtovanou lafetou s lafetovým štítem. Kola jsou dřevěná, loukoťová s železnými obručemi.
Hlaveň: jeocelová, plášťové konstrukce s 24. pravotočivými drážkami.
Závěr: je šroubový excentrický s vyhazovačem nábojnic.
Lafeta: se dělí na vrchní a spodní lafetu. Je vyrobena s ocelových plechů spojených nýtováním. Vrchní lafeta je tvořena kolébkou s brzdovratným zařízením a lafetovým štítem. Spodní lafetu tvoří náprava s koly opatřenými brzdami a skříňový chobot ukončený rydlem.
Miřidla: jsou tvořena nezávislým kolimátorem.
Vozidla: tvoří úplná hlomozna 75 mm vz.1897 a úplná kolesna 75 mm vz.1897.
Střelivo :
V naší armádě byly používány
Granát vz.1900 nebo 1915
G.N. Granát s redukovanou náplní
Granát vz.1917
Šrapnel
Granát dýmový
Střela značící dráhu letu
Nárazový granát vz.24/31
Prameny a literatura: Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939 Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně VHA Praha, fond MNO DZO SOa Plzeň, archiv Škoda, fond GŘ-TD Archiv autora
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
