10 cm lehká houfnice vz.30

10 cm houfnice vz.30 vznikla počátkem třicátých let podle požadavků armády na novou výzbroj pro lehké polní baterie. Na základě specifikace vytvořené Vojenským technickým ústavem se ve Škodovce zrodila konstrukce děla, které patřilo k nejmodernějším zbraním své kategorie. Za základ vývoje byla vzata houfnice FE vyvinutá na konci dvacátých let pro Jugoslávii. Nové dělo používalo shodnou lafetu  se souběžně vyvíjeným lehkým kanonem. Díky použití podkladového kola mělo kruhový odměr, ale z téhož důvodu musela být použita chobotová lafeta. Pouhou výměnou nápravy bylo možné změnit způsob přepravy z hippomobilního na motorickou a naopak. Hlaveň byla monobloková, autofretovaná, opatřená úsťovou brzdou. V roce 1930 Škodovka předala armádě zkušební baterii, která se podrobila přísným armádním zkouškám. Ty se bohužel protáhly až do roku 1933. Došlo k několika úpravám konstrukce, které většinou nebyly  způsobeny chybou projektantů, ale spíše změnami požadavků armády. Například došlo k odstranění úsťové brzdy, když střelby potvrdily zhoršení přesnosti. Celkově však dělostřelečtí odborníci zbraň hodnotili kladně a doporučili její výrobu. V červenci 1933 bylo nové dělo zavedeno do výzbroje pod označením 10 cm lehká houfnice vz.30 a zároveň došlo i k vystavení objednávky na 164 houfnic. Protože se nejprve rozeběhla výroba souběžně objednaných kanonů vz.30, první houfnice byly dodány až v roce 1935 a celá objednávka byla dokončena až po Mnichovu. Díky houfnicím vz.30 naši dělostřelci získali moderní materiál světové úrovně, ale zkušenosti od útvarů potvrdily, že pro hippomobilní přepravu jsou děla dosti těžká a výkon byl obětován mobilnosti. Většina houfnic byla proto soustředěna u motorizovaných pluků 51 až 54, které tvořily armádní dělostřeleckou zálohu a u samostatných dělostřeleckých oddílů podřízených rychlým divizím. Pro jejich tažení se používaly především nákladní automobily Praga RV. Po okupaci děla zabavil Wehrmacht a úspěšně je použil na všech bojištích. Ještě v březnu 1945 na frontách bojovalo deset houfnic bohatě dotovaných municí. Třicet houfnic používala na východní frontě také slovenská armáda, u níž děla vz. 30 tvořila nejmodernější součást výzbroje. Po skončení války zůstalo několik 10 cm houfnic na našem území a krátce byly zařazeny i do výzbroje armády.

Technický popis

10 cm lehká houfnice vz.30 je dělo se skluznou hlavní, kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem. Chobotová lafeta je doplněna lafetovým štítem a podkladovým kolem. Dělo je vybaveno nezávislým bubínkovým zaměřovačem, samočinným zákluzovým rozvodem a vyvažovači.

Hlaveň: je autofretovaná, monobloková.

Závěr: vodorovný klínový se čtyřmi pojistkami.

Lafeta: je ocelová, chobotová a skládá se z vrchní a spodní lafety. Součástí vrchní lafety je kolébka s kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem, vyvažovače, zákluzový rozvod a řididla. Lafeta je doplněna podkladovým kolem. Kola jsou dřevěná paprsková s železnými obručemi nebo s plnopryžovým oráfováním.

Miřidla: jsou tvořena bubínkovým nezávislým zaměřovačem a dělovým dalekohledem.

Obsluha : je složena ze sedmi mužů.

Doprava: dělo bylo dopravováno spojeno s kolesnou vz.30 pomocí šestispřeží. Kanony určené pro mototrakci byly přepravovány na dělových automobilech vz.29 nebo ve vleku za nákladním automobilem.

Prameny a literatura:

Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939

Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně

VHA Praha, fond MNO DZO

SOa Plzeň, archiv Škoda, fond GŘ-TD