Od roku 1936 dodávaly Škodovy závody armádě protitankové kanony A3, zavedené jako KPÚV vz.34. Konstrukční oddělení v Plzni nezahálelo a záhy připravilo modernizovanou variantu tohoto děla, označovanou A4. Základním požadavkem na nový kanon, bylo proražení 3,2 cm tlusté pancéřové desky, na vzdálenost 1000 metrů. Konstruktéři se již necítili vázání hmotnostními limity, které armáda stanovila v původním zadání a zvýšení výkonu dosáhli nejen zdokonalením střeliva, ale i prodloužením hlavně. Dále byl použit nový typ štítu s nepravidelným okrajem, který umožňoval dokonalejší zamaskování zbraně, nová náprava a disková kola s pneumatikami. Škodovka nabídla v roce 1936 armádě upravený kanon k vyzkoušení a ta provedla na střelnici v Hlbokém srovnávací střelby. Kanon A4 dosáhl velmi dobrých výsledků a ještě na vzdálenost 1100 metrů prorážel spolehlivě 32. milimetrový cementovaný pancéř. Armáda však váhala se zavedením zbraně do výzbroje, neboť se obávala problémů v zásobování municí, měla by totiž dvě děla stejné ráže s odlišným střelivem. Problém byl vyřešen tak, že kanon A4 dostal stejnou nábojní komoru jako A3. Mohl tedy používat granáty vz.34, nové střelivo se ale u kanonů vz.34 použít nedalo.V létě 1937 byl kanon zaveden do výzbroje pod označením KPÚV vz.37 a byla neprodleně zahájena sériová výroba. Děla byla opět dodávána ve třech provedeních. Model P byl určen pro pěchotu a měl dřevěná loukoťová kola. Typ J určený pro jezdectvo doplňovala nová jezdecká kára a měl disková kola s pneumatikami. Provedení M s diskovými koly a pneumatikami, bylo určeno pouze pro motorickou přepravu. Prvních 35 kanonů vz.37, dodala Škodovka v průběhu prosince 1937 a výroba pokračovala tempem, až 80. zbraní za měsíc. V osudových zářijových dnech roku 1938, disponovala naše armáda 390 kanony vz.37 P a 300 kusy typu M. Včetně starších KPÚV vz34, tedy mohla nasadit téměř 1000 moderních a účinných protitankových kanonů, které spolehlivě stačily na pancéřování většiny německých tanků. Po mnichovu dodávky pokračovaly dál. K 15 březnu bylo zařazeno ve výzbroji již 995 kanonů vz.37 a celkem bylo objednáno více než 1600 kusů. Kanony vz.37 se staly obzvláště cennou kořistí Wehrmachtu, neboť ve většině parametrů překonávaly protitankové kanony Pak 35/36. Proto také jejich výroba pokračovala pro německou armádu až do roku 1940. Ještě v roce 1945, bylo v její výzbroji zařazeno 88 kanonů, které nesly označení Pak M 37 (t). Kanony vz.1937 se také ve značných počtech vyráběly pro export. Vyváženy byly například do Jugoslávie, Bulharska a Maďarska.

 Technický popis

KPÚV vz.37 je dělo se skluznou hlavní, závěrovou poloautomatikou, kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem, dvouramennou rozevírací lafetou se štítem, závislým zaměřovačem a dřevěnými loukoťovými koly.