15 cm hrubá houfnice vz.14/16
|
15cm houfnice vz.14/16
15 cm houfnice vz.14/16 je plným právem řazena k nejlepším dělům střední ráže použitým v bojích první světové války. Historie jejího vzniku se začíná psát v letech těsně před jejím vypuknutím . Konstrukční kancelář plzeňské Škodovky pracovala na vývoji houfnic v ráži 15 cm již od roku 1910 a v roce 1913 byla houfnice, označovaná jako vzor 12 R ,dokonce přijata do výzbroje rumunské armády. Její konstrukce byla dále zdokonalována a v okamžiku vypuknutí války měla Škodovka připraven typ houfnice, který byl zralý na zavedení do sériové výroby. Byl totiž připraven pro očekávané nahrazení zastaralých houfnic vz.99. Proto mohla už v prvních měsících války, kdy pod tlakem válečných zkušeností rakouská armáda zoufale potřebovala moderní houfnice střední ráže, plzeňská dělovka nabídnou již vyřešené a vyzkoušené dělo. Houfnice byly objednány v létě 1914, bez předchozích rozsáhlejších zkoušek.. Bylo rozhodnuto, že budou vyzkoušena až první děla ze sériové výroby, a to přímo na frontě. Všechny práce probíhaly neuvěřitelně rychlým tempem a prvních dvanáct zbraní bylo dodáno do konce roku 1914 a ihned odesláno na frontu. Houfnice se velmi osvědčily a byly zavedeny pod označením 15 cm Feldhaubitze M14. Již během roku 1915 bylo vyrobeno a nastřeleno 179 děl, která ihned putovala na bojiště. Válečné zkušenosti přinesly nutnost zesílení zadků hlavní a takto upravené houfnice byly označovány jako vzor 14/16. Do konce války bylo vyrobeno více než tisíc houfnic obou vzorů. Že se jedná o vynikající dělostřeleckou konstrukci potvrdilo například zavedení ukořistěných houfnic do výzbroje italského dělostřelectva ještě v průběhu války . Po rozpadu mocnářství Italové získali další stovky děl a ještě v roce 1939 tvořily houfnice vz.14 a 14/16 jádro jejich středního dělostřelectva. Italského příkladu následovaly všechny nástupnické státy. Houfnice se staly v nemalých počtech výzbrojí armád Jugoslávie, Maďarska a nakonec i Rakouska. Výjimku přirozeně netvořilo ani Československo. Prvních 12 houfnic vz. 14/16 se dostalo do výzbroje československých legií v Itálii na podzim 1918. Legionářské baterie se podílely na bojích provázejících obsazování Slovenska a nejvíce se vyznamenaly v bojích s maďarskými bolševiky, v květnu a červnu 1919.Toto střetnutí plně potvrdilo kvality těchto děl a bylo rozhodnuto o jejich zavedení do služby Větší série houfnic byla rozpracována ve Škodovce a již počátkem roku 1919 se první z nich dostaly k dělostřeleckým útvarům. Celkem bylo do výzbroje československé armády zařazeno 128 těchto zbraní pod označením Hrubá houfnice vz.14/16. Houfnice tvořily od počátku jádro výzbroje vznikajícího hrubého dělostřelectva. Byly zařazeny u dělostřeleckých pluků 101 až 112, zpočátku v rámci samostatných baterií. Postupem růstu a doplňování těchto útvarů tvořily houfnice vz.14/16 většinou výzbroj jejich prvních oddílů. Přestože záhy po zavedení bylo rozhodnuto o jejich modernizaci, která nakonec vyústila v nový typ , označený jako vzor 25, zachovaly si své místo ve výzbroji hrubých pluků a houfnice vzor 25 posloužily více méně k doplnění stavů hrubého dělostřelectva. Houfnice vz.14/16 tvořily také důležitou součást výzbroje v průběhu zářijové mobilizace v roce 1938 a je nepochybné, že by dokázaly splnit většinu svých úkolů .
Jednalo se o zbraně většinou z kvalitní mírové výroby a jejich výkony s výjimkou, dostřelu patřily ještě koncem třicátých let k dobrému světovému průměru. Nepřekvapí proto, že o ně projevilo zájem Německo a v únoru 1939 jich spolu s dalším dělostřeleckým materiálem nakoupilo 70 kusů. Část houfnic zůstala na Slovensku a několik kusů bojovalo ještě na straně povstalců v SNP. Houfnice vz.14/16 používali Němci po celou dobu války, především jako výzbroj pobřežních opevnění. V italské armádě bylo posupně zařazeno až 490 kusů houfnic vz.14, 14/16 a po modernizaci sloužily až do padesátých let. Po osvobození bylo ještě nakrátko zařazeno několik těchto zbraní do výzbroje vznikající československé armády.
Technický popis
15 cm hrubá houfnice vz.25 je dělo se skluznou hlavní , kapalinovou brzdou, vzduchovým vratníkem zpruhovými vyvažovači a nezávislým zaměřovačem. Je přepravována ve dvou částech. Hlaveň byla pro přepravu přeložena na hlavňový povoz a lafeta spolu s kolesnou tvořila lafetový vůz.
Hlaveň : je ocelová, plášťové konstrukce, tvořena duší, předním a zadním pláštěm.
Závěr : je vodorovný klínový soustavy Škoda.
Lafeta : se skládá z vrchní a spodní lafety. Součástí vrchní lafety je kolébka s kapalinovou brzdou a vzduchovým vratníkem na níž jsou upevněny vyvažovače. Spodní lafeta je ocelová chobotová ukončená rydlem a tůčkou. Součástí lafety je lafetový štít.
Miřidla: jsou tvořena 15 cm zaměřovačem vz.14, dělovým dalekohledem vz.8/14 a výpomocným hledím.
Střelivo: 15 cm granát vz.99/9
15 cm šrapnel vz.12/12 a
15 cm granát vz.13/9
15 cm G-šrapnel vz.14
15 cm G-šrapnel vz.17
Zdroj : Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918-1939 VHA Praha - Předpis D - XI - 15a
Předpis D - IV - 6 Předpis D - XI -15 a
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Fotografie
