Konstrukce tohoto vozidla vznikla za války v automobilce Praga. Když plzeňská Škodovka hledala výrobní náplň pro své nově zřízené automobilní oddělení ,využila zájmu armády o nový silniční tahač pro dopravu těžkých děl a zakoupila licenci na tato vozidla. Výroba probíhající v letech 1919 až 1923 dala celkem 106 vozidel označovaných jako Škoda Z. V prvních letech služby byly tahače používány u těžkých dělostřeleckých pluků k tažení 15 cm těžkých houfnic vz.15, 21 cm moždířů vz.18 a 30,5 cm moždířů vz.16. Po zavedení nových protiletadlových kanonů vz.22, sloužily tahače Z především k dopravě těchto děl.. Ve službě se tahače vcelku osvědčily, největším nedostatkem byl náhon pouze na zadní kola a nízká rychlost. Zpočátku byly vybaveny koly s železným oráfováním, které bylo na konci dvacátých let nahrazeno plnogumovým. Ve službě vydržely až do okupace.

 Technický popis

Tahač Škoda Z, je těžkým silničním tahačem určeným k tažení těžkých děl. Hnací síla benzinového motoru je přenášena mechanicky na ústrojí převodové skříně s osmi převody a odtud buď na zadní kola nebo na naviják. Rám je vzadu opatřen pružným závěsem pro připojení tažné jednotky a na něm je připevněna korba se sedadlem a rozváděcí deskou, za nimiž je ložná plocha.