9 cm minomet vz.38

( B 7, zbraň G )

Zbraní, která mohla  zásadním způsobem ovlivnit odolnost československého opevnění se stal kasematní minomet vz.38. Přes počáteční obtíže vývoje a změny armádních specifikací se ve Škodovce zrodila zbraň světové  úrovně, která prakticky neměla konkurenci.  Pouze překotný spád událostí v pohnutém roce 1938  způsobil, že tyto vynikající minomety nemohly posílit obranu naší pevnostní linie a v boji prokázat své nesporné kvality.

Když v roce 1934 navštívila delegace ženijních a dělostřeleckých odborníků naší armády francouzská opevnění, mezi jinou výzbrojí jim byl představen také pevnostní minomet M 32 ráže 81 milimetrů. Tato zbraň, její umístění v objektech a spektrum úkolů, které měly plnit, se staly inspirací pro dělostřelecký odbor MNO, jenž byl pověřen stanovením specifikací pro vývoj pevnostní výzbroje. Minomety  totiž v československém opevnění měly hrát důležitou úlohu, což je vzhledem k členitosti terénu, ve kterém se plánovala jeho výstavba pochopitelné. Podle francouzského vzoru se plánovalo použití  malých minometů do  ráže 50 milimetrů a středních minometů do ráže 100 milimetrů. Ty měly být osazeny v kasematě nebo v otočné věži a vývoj těchto zbraní dostal prioritu. Když  v roce 1935 ŘOP stanovilo výchozí konstrukční podmínky, počítalo se s tím, že první minomety mohou být dodány do deseti měsíců, ale bohužel se jednalo pouze o zbožné přání. Zbraň měla mít ráži 8 až 10 centimetrů, dostřel až 5 kilometrů a kadenci 15 až 20 ran v minutě. Konstruktéři nově vzniklého oddělení pevnostních zbraní se pustili urychleně do práce, ale jejich situace nebyla jednoduchá. Škodovka sice patřila k průkopníkům minometů a vyráběla celou řadu typů těchto zbraní, ale požadavky na pevnostní dělostřelectvo téměř vylučovaly jejich použití. Za základ byla vzata konstrukce 9 cm minometu vz.17 s využitím zkušeností z konstrukce 8 cm minometu vz.36, jehož vývoj byl právě dokončen. Bylo však nutné zcela nově vyřešit změnu dostřelu, který se musel vzhledem k umístění minometu v kasematě, měnit regulací tlaku v hlavni. V lednu 1936 byl dokončen první prototyp, který se ve firemní dokumentaci označoval B7 a Ředitelství opevňovacích prací mu přidělilo kódové označení zbraň G.  Bohužel se ještě nejednalo o vyzrálou konstrukci a střelby na firemní střelnici i na vojenské střelnici v Hľbokém to potvrdily. Znovu se upravoval závěr a regulátor tlaku plynů, umístění zbraně ve střílně a systém chlazení hlavně, ale po jejich vyřešení se v prototypové dílně Škodovky začala rodit pozoruhodná zbraň.

                                Obtížný zrod minometu

Teprve v říjnu 1937 nastřelili na firemní střelnici Škodovky první tři prototypy, které již představovaly definitivní provedení se všemi detaily.  Jak požadovalo zadání, byl celý minomet uložen v kasematě, a odměrový pilot lafety je proto upevněn na betonovém podstavci pod ústím hlavně. Do střílny měl volně usazenou těsnící kouli, kterou procházelo ústí hlavně. Ta zabraňovala vniknutí plynů nebo střepin do objektu a současně bránila přenášení otřesů na zbraň při zásahu střílny Tu v době nečinnosti chránila pohyblivá clonou, která byla opatřena pojistkou proti výstřelu v době uzavření. Hlaveň minometu tvořil ocelový monoblok, doplněný chladícím pláštěm, kterým proudila voda.  Dále je osazen nabíjecím žlabem a vedením pro závěr.  Ten je excentrický, spojený se zadkem hlavně pomocí šroubového závitu. Pro snadnou manipulaci je závěr vyvážen speciální zpruhou. Protože hlaveň měla konstantní náměr 45 º, dělo se řízení dostřelu regulací tlaku plynů v hlavni. Ten byl vyřešen tak, že v hlavni je umístěna regulační komora s řídícím ústrojím, které je spojeno kanálem se spalovacím prostorem hlavně. Lafetu tvořil ocelolitinový rám, do něhož je hlaveň upevněna šrouby a objímkou. Vepředu je lafeta otočná kolem pivotového čepu, vzadu je vedena ozubem v segmentu základové desky. Ta je opatřena odměrovými ukazateli. Lafeta umožňuje odměr v rozsahu dvacet dva a půl stupně na obě strany. Pro minomet bylo vyvíjeno i nové střelivo. Do ukončení zkoušek byla vyřešena pouze klasická mina, později označená jako vzor 33. Jednalo se o jednotný náboj zvláštního tvaru, opatřený dnovým zapalovačem.  První dílčí náplň byla uložena v odděleném prostoru na dně miny a tři další náplně sloužící k prodloužení dostřelu, se vkládaly do prostoru kolem zápalkového šroubu. Armáda dále požadovala miny dýmové, zápalné a plynové, ale jejich vývoj nebyl ani zahájen.

V říjnu 1937 se prototypy minometů podrobily dalším střeleckým zkouškám, které byly bohužel přerušeny tragickou událostí,  která negativně ovlivnila pohled na tuto nadějnou zbraň. Dne 15 října 1937 došlo v průběhu zkoušky, mající zjistit počáteční rychlost vypálené miny, k vážné nehodě. Těsně před koncem testu  po odpálení miny následoval výbuch, který odtrhl závěr minometu. Ten způsobil těžké zranění montéra Malínka a člena zkušební komise majora Svobody. Testy byly pochopitelně přerušeny a Škodovka se zoufale pokoušela zjistit, co mohlo výbuch způsobit. Bohužel k jeho objasnění nikdy nedošlo, a ani přísné šetření  armádní komise nepřineslo žádné výsledky. 

Ukončení zkoušek a zavedení do výzbroje

Neštěstí na střelnici v Hľbokém bolestně poznamenalo celou  historii pevnostního minometu a způsobilo vážné zdržení zkušebního programu. Celá konstrukce byla znovu důkladně odzkoušena a došlo k odstranění několika dalších drobných nedostatků. Bohužel to znamenalo další odsunutí sériové výroby. Až v  květnu mohlo být přikročeno k novému kolu zkoušek, kdy minomet už střílel z makety střílny, a ty již potvrdily, že zbraň je zralá k zavedení do výzbroje.  Ještě sice  musel být upraven regulátor plynů, ale tím potíže definitivně skončily. Vojskové zkoušky ukončené 27. července 1938 potvrdily spolehlivost zbraně a komise MNO rozhodla o jejím zavedení do výzbroje pod označením 9 cm minomet vz.38.  Současně bylo rozhodnuto o zmocnění k zahájení sériové výroby a 30. července došlo k vystavení první objednávky na 54 zbraní. Škodovka měla dodat také stejný počet střílen a roštů, spolu s 55 140 minami. Bohužel už bylo příliš pozdě. Přesto, že výroba pokračovala rychlým tempem, do osudového září 1939 se nepodařilo namontovat do opevnění žádný minomet a ve Škodovce bylo v těchto dnech  teprve dokončováno prvních pět zbraní. Celá objednávka měla být dokončena dokonce až na jaře roku 1939. V pěchotních srubech československého opevnění, které měly mít ve výzbroji minomet tak zůstaly pouze provizorně zaslepené střílny. Na nejohroženějších úsecích je sice měla nahradit palba 8 cm minometů vz.36, ty však musely být umístěny mimo objekt. Pevnostní minomety vz.38 by představovaly významné posílení odolnosti našeho opevnění. Tyto zbraně měly především krýt  objekty tvrzí a důležité komunikační uzly. Palba mohla být díky vlastnostem min vedena do bezprostředního okolí ohrožených objektů nebo přímo na ně. Při ohromující kadenci zbraně mohlo na cíl nebo do jeho blízkosti dopadnout až 30 min za minutu a díky mohutnému střepinovému účinku by se případný útočník ocitl v opravdovém pekle.

        Další osudy zbraně

Se zbraní G se v plánech ŘOP zprvu počítalo i pro použití v minometné kopuli. Škodovka však pro tento zbraňový systém nakonec vyvinula nový minomet v ráži 12 centimetrů. 9 cm minomety tak měly být použity pouze v kasematě. Po Mnichovu pochopitelně došlo ke zrušení celé objednávky, až na pět dokončených zbraní. Ty měly údajně posloužit k vyzbrojení srubů na Náchodsku, kde část pevnostní linie ještě zůstala na neodtrženém území a zpočátku se uvažovalo o jejím dokončení a úplném vybavení. Tyto plány však vzaly záhy zasvé a do objektů se pravděpodobně žádný minomet nedostal. Dokončené soupravy zbraní G, které byly uloženy ve skladech, v březnu 1939 zabavili Němci. Ti měli díky své špionážní síti a důkladnému prostudování zabraných objektů těžkého opevnění o minometech dostatek informací a zdá se, že je tato zbraň zajímala. Nejméně jeden 9 cm minomet byl namontován do srubu a došlo i na zkušební střelbu. Bohužel však o průběhu těchto zkoušek nemáme žádné informace. Je nepochybné, že pevnostní minomety nové majitele zaujaly, ale vzhledem k tomu, že by pro ně musel být vybudován speciální objekt, nikdy nedošlo k jejich bojovému použití na nesprávné straně fronty. Ve víru války potom  mizí  i poslední stopy po 9 cm minometech vz.38. Zcela určitě došlo k jejich sešrotování a žádná z těchto pozoruhodných zbraní se nedochovala. Díky nadšení a obětavé práci členů Klubu vojenského opevnění Hradec Králové, můžeme vidět ve srubu R-S 87 ,,Průsek", nedaleko Říček v Orlických Horách, zdařilou maketu zbraně G. Ta je umístěna v dokonale vybavené střelecké místnosti, včetně pohotovostní munice a příslušenství. Všem  kteří se na výrobě této makety podíleli tak patří naše poděkování, protože jen díky nim můžeme tuto pozoruhodnou zbraň spatřit tak, jak měla být v opevnění použita.

( D      Doporučovala se pouze střelba na maximální vzdálenost 3200 metrů, při palbě na  maximální dostřel bylo podle pokynu výrobce nutno po vypálení 200 ran vyměnit sedlo a ventil regulačního ústrojí.

             Díky  laskavému svolení Klubu vojenského opevnění Hradec Králové, tvoří doprovod toho příspěvku fotografie ze srubu R-S 87 Průsek.

            Prameny a literatura:

Ota Holub – Zrazené pevnosti

Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně

Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918 – 1939

Martin Ráboň , Tomáš Svoboda – Československá zeď

Josef Ďurčák -  Opevňování na Ostravsku v letech 1935 až 1938

Emil Trojan – Betonová hranice

Použité fotografie