|
8 cm lehký polní kanon vzor 5/8 Dalším lehkým kanonem ve službách československé armády, jehož původ musíme hledat v období před vznikem republiky, je 8 centimetrový kanon vz. 5/8. Toto dělo sehrálo důležitou úlohu v bojích doprovázejících vznik nového státu a v počátcích budování jeho armády. Významným způsobem se však tento kanon zapsal i do historie československého dělostřelectva ve druhé polovině třicátých let, kdy tvořil výzbroj jezdeckých dělostřeleckých oddílů, působících ve svazku rychlých divizí. Připomeňme si proto historii tohoto děla, které patřilo k úspěšným dělostřeleckým konstrukcím své doby. Nevynikalo sice svými výkony, ale jednalo se o zbraň spolehlivou a oblíbenou, která si vydobyla důležité místo v historii dělostřelecké techniky.
Převrat v dělostřelecké technice Když byl roku 1897 do výzbroje francouzské armády zaveden rychlopalný kanon konstruktéra Deporta, znamenalo to, že dosud zavedená lehká polní děla prakticky okamžitě zastarala. Vyřešením eliminace zpětného rázu při výstřelu, získal tento kanon možnost dramaticky zrychlit palbu, neboť jej nebylo nutné stále znovu zaměřovat a obsluha mohla setrvat u děla i v okamžiku výstřelu. Tím také nabylo na významu vybavení lafety štítem, který chránil obsluhu a dokonalejším typem zaměřovače. Brzdovratné zařízení spolu s použitím ocelových hlavní opatřených dokonalým závěrem, umožnilo použít větší výmetnou nálož a zvýšit dostřel. Vznikla tak zbraň, která významně překonávala své protivníky a měla spolu s právě zaváděnými kulomety zcela ovládnout bojiště.
Francouzského příkladu rychle následovalo Německo, Rusko, Británie a také ostatní významné evropské státy usilovaly o zavedení moderních konstrukcí polních kanonů . Výjimkou samozřejmě nebylo ani Rakousko – Uhersko. Když byl v Rusku zaveden do výzbroje kanon vz. 02, který vycházel z konstrukce firmy Krupp, vyvolalo to v rakouském generálním štábu silné znepokojení, neboť tato země byla právem považována za nejnebezpečnějšího potenciálního protivníka. Když výzbrojní komise rakouské armády obdržela pokyn urychleně dořešit vývoj rychlopalného kanonu a připravit jeho zavedení do výzbroje, měla už z čeho vycházet. Rakouská vojenská zpráva na přelomu století trvale sledovala nové vývojové trendy dělostřeleckých konstrukcí a prováděla rozsáhlé zkoušky nových děl. Ty vyvrcholily zavedením lehké a těžké houfnice vz.99. Nový typ lehkého polního kanonu se však dosud nepodařilo uspokojivě vyřešit, pravděpodobně i proto, že se čekalo jaké novinky přinese bouřlivě se vyvíjející dělostřelecká technika . Materiál vz. 99 totiž nepřinesl mnoho nového a byl zastaralý už brzo po svém zavedení do výzbroje. V prvé řadě byl podporován domácí vývoj dělostřeleckých konstrukcí, který se soustředil hlavně ve firmě AZF, což byla státní zbrojovka ve vídeňském arsenálu a ve Škodových závodech v Plzni. Tam vznikla v prvních letech dvacátého století řada konstrukcí kanonů, z nichž model z roku 1904 byl již opravdu moderní zbraní světové úrovně, která byla předváděna i v zahraničí. Velkou výhodou děl vzniklých v Plzni, byly jejich kvalitní ocelové hlavně, neboť firma se na ocel zaměřila od počátku své existence. Zkoušeny byly však i zahraniční typy děl, především německé firmy Erhardt. Nakonec bylo rozhodnuto z důvodu urychlení prací svěřit vývoj a výrobu firmě AZF, ale použito mělo být i prvků z konstrukcí jiných firem, které se při zkouškách osvědčily. Za základ nového kanonu byla vzata hlaveň pokusného kanonu model 1899 z kujného bronzu, opatřená závěrem německé firmy Erhardt. Ta byla uložena v kolébce s pružinovým vratníkem a hydraulickou brzdou. Dělo mělo nový typ lafety opatřené lafetovým štítem, moderním typem zaměřovače a doplněno pancéřovanou kolesnou. Při navrhování lafety a brzdovratného zařízení bylo použito zkušeností a konstrukčních prvků firmy Škoda.
Bronz proti oceli
Zde si dovolím malou odbočku. Na rozdíl od všech ostatních států byla lehká děla rakouské armády, až téměř do poloviny války vyráběna z jakostního bronzu zvaného také bronzem Uchatiovým, po svém objeviteli a propagátorovi generálu Uchatiovi. Ten byl sedmdesátých letech devatenáctého století, jako ředitel právě dostavěného arsenálu pověřen zdokonalením výroby děl. Po rozsáhlých pokusech, vyvinul technologii výroby bronzových hlavní, které svými vlastnostmi zpočátku překonávaly ocelové a po jejích zdokonalení v devadesátých letech se jim téměř dokázaly vyrovnat. Bylo navrženo nové složení bronzoviny s obsahem fosforu, ale zásadní změnou bylo její zpracování. Odlitky hlavní byly pod vysokým tlakem proháněny ocelovými kužely postupně zvětšujícího se průměru až na žádaný průřez vývrtu. Tak vznikla hlaveň, jejíž vnitřek vykazoval vlastnosti blížící se jakostní oceli, ale z vnějšku jí zůstala její houževnatost a tažnost, které bylo u hlavní ocelových dosahováno jejich složením z více částí. Tato technologie později zdokonalená generálem Thielem, se stala přísně střeženým státním tajemstvím. Postup výroby dokonce nesměl být zachováván písemně a předával se pouze ústně. Za jeho odhalení vděčíme generálu Podojilovi, který za války pracoval jako přednosta slévárny v arsenálu a ve dvacátých letech publikoval své vzpomínky. Vraťme se ale ke konstrukci kanonu. Po úspěšných zkouškách byl nový kanon zaveden na doporučení inspektora rakousko – uherské armády generála Kropatschka do výzbroje armády pod označením 8 cm feldkanone M. 5. Rakousko – uherské dělostřelectvo tak získalo moderní zbraň, která v době svého vzniku patřila k dobrému světovému průměru. Záhy po svém zavedení do výzbroje, byl kanon podroben úpravám, které si vyžádala vojenská zpráva. Předpokládalo se totiž, že válečné operace budou nevyhnutelně probíhat v horském terénu a z tohoto důvodu bylo nutné, aby byl kanon rozložitelný pro horský transport. Úprava spočívala v možnosti rozdělit dělo na tři jednotky. Hlaveň s brzdovratným zařízením a lafetový štít byly dopravovány dvojící horských kár tažených dvěma koni v tandemu. Lafeta doplněná ostruhovým kolečkem, byla tažena stejným způsobem. Byl také zvětšen náměr a zavedeno nové střelivo. Modernizovaný kanon byl označen jako vzor 5/8 a ve velkých počtech zaváděn do výzbroje armády. Protože Rakousko – Uhersko disponovalo řadou pevností, kterým scházela moderní dělostřelecká výzbroj, bylo použito základu kanonu 5/8 také ke konstrukci moderní pevnostní zbraně. Hlaveň s upraveným brzdovratným zařízením byla umístěna do speciální lafety a tato zbraň označená jako minimalschartenkanone M 1905/09 byla zavedena do výzbroje jednotek pevnostního dělostřelectva. Do vypuknutí války se podařilo na kanony M 5/8 přezbrojit všechny dělostřelecké brigády společné armády. Dělostřelecké jednotky takzvané zeměbrany, tedy Landwehr a Honvéd, však do bojů světové války vstupovaly dosud převážně vyzbrojeny zcela zastaralými kanony M 1875/96.
Dělo, které zahájilo světovou válku
Když půl hodiny po půlnoci 29. července 1914 vypálilo dělo první baterie 38.pluku polních děl ránu na srbské pozice, nikdo netušil, že byl zahájen nejstrašnější konflikt v dosavadní historii lidstva. Kanony vz.5/8 na rakouské straně nesly od prvního dne největší tíži bojů a prokázaly spolehlivost a kvalitu své konstrukce. Přesto, že byly vybaveny bronzovými hlavněmi, prokázaly podivuhodnou odolnost. Například jedna z baterií 16 pluku vystřílela v červnu 1915 téměř 40 000 ran, aniž by došlo k poškození hlavní . Již první boje však prokázaly značné slabiny kanonu 5/8 . Šlo především o nízký dostřel a nedostatečný náměr značně ztěžující palbu ze zakrytých postavení . Nevýhodou se ukázalo i použití jednotné munice, která způsobovala předčasné opotřebení hlavní a především její nízká účinnost .
Až do roku 1916 byly vyráběny kanony s bronzovými hlavněmi, které dodával vídeňský arsenál. Ocelové lafety vyráběla Škodovka, která byla jejich výhradním dodavatelem již v předválečném období. Postupně ve Škodovce probíhala i montáž a nastřelování děl . Od roku 1916 byla děla vybavována již pouze ocelovými hlavněmi, které byly vyráběny především v Plzni. Na výrobě kanonů se však podílely i některé další závody především ve druhé polovině války. Údaje o počtu vyrobených kanonů značně kolísají, ale je pravděpodobné, že vzniklo více než 2500 kusů.
V průběhu války vznikla i úprava kanonu, kterou si vyžádala nutnost boje s letadly. Kanony 5/8, zbavenylafetového štítu, byly
nejprve umisťovány na provizorních točnách. Koncem války byla zkonstruována i varianta na pivotové lafetě, vybavená novým typem zaměřovače vz.17/18, která byla úspěšně používána u stacionárních baterií.
V letech první světové války se projevila celkově chybná koncepce rychlopalného kanonu, neboť tato děla konfrontovaná s podmínkami zákopové války, byla schopna plnit své úkoly pouze částečně. Na vině byla i taktika použití dělostřelectva, která doznávala změn teprve pod tíhou válečných neúspěchů. Celkově však lze použití kanonů vz. 5/8 v letech první světové války hodnotit jako úspěšné. Jednalo se o spolehlivé zbraně, které se vyrovnávaly zbraním protivníků a po celou dobu války nesly největší tíhu bojů, jako nejpočetnější lehké dělo rakousko – uherského dělostřelectva.
V československých službách
Do výzbroje československé armády bylo postupně zařazeno celkem 86 kusů kanonů označených jako 8 cm lehký kanon vz. 5/8. Třicet dva kanony přivezly legie z Itálie, několik kusů se nacházelo u náhradních těles dělostřeleckých útvarů a zbytek dodala Škodovka v průběhu roku 1919. Jednotky vyzbrojené kanony vz. 5/8 se aktivně zúčastnily obsazování Slovenska počátkem roku 1919 a především bojů s maďarskými bolševiky na přelomu května a června 1919. V těchto bojích se kanony osvědčily protože pohyblivý charakter bojů dával vyniknout dobrým vlastnostem děla . Kanonu 5/8 se také dostalo smutné cti posloužit převozu ostatků tragicky zesnulého Milana Rastislava Štefánika.
Protiletadlová varianta kanonu vz. 5/8 stála u počátku československého protiletadlového dělostřelectva . Čtyři kanony tvořily výzbroj první stacionární protiletadlové baterie chránící Prahu od léta 1919. Její význam spočíval především v získání zkušeností a k vytvoření metodiky protiletadlové střelby. Tato baterie vydržela ve službě až do pohnutého podzimu 1938 a že se nejednalo o materiál zcela překonaný svědčí, že ještě v roce 1936 byly pro tato děla vydány nové předpisy.
Od počátku dvacátých let byly kanony vz. 5/8 ve výzbroji lehkých dělostřeleckých pluků nahrazovány děly vzor 17 a byly uloženy jako válečná záloha v augumentačních skladech. Jejich čas však měl teprve přijít. Již od vzniku jezdeckých brigád v roce 1921, byla zřejmá potřeba vybavit tyto jednotky také doprovodným dělostřelectvem, ale teprve po reorganizaci v roce 1932, byl do jejich sestavy zařazeny dělostřelecké oddíly vyzbrojené kanony 5/8 . Toto dělo bylo vybráno především proto, že bylo k dispozici v dostatečném počtu a nemusely být vyráběny zbraně nové, což v době vrcholící hospodářské krize hrálo nemalou úlohu. Pravdou je ale také to, že se pro úlohu jezdeckého děla hodil ze zavedených vzorů děl nejlépe. Jeho lehká a přitom pevná konstrukce mu dovolovala pružně podporovat jezdectvo ve všech bojových situacích. K tomu nemálo přispívala i skutečnost že obsluha doprovázela dělo v sedlech koní a ne na kolesnách. Výzbroj dělostřeleckých oddílů 81 – 84 tvořilo vždy 12 kanonů 5/8 ve třech bateriích. Obsluhu tvořilo 27 důstojníků, 21 rotmistrů a 596 mužů. K přepravě jim sloužilo 629 koní, 31 vozů a 10 automobilů . Dnem prvního října 1937 vznikly reorganizací a doplněním jezdeckých brigád čtyři rychlé divize. Byly tvořeny motorizovanou brigádou a jezdeckou brigádou . Ta byla složena z dvou až tří dragounských pluků ( do roku 1936 jezdeckých),cyklistického praporu a hyppomobilního dělostřeleckého oddílu, který se stal základem divizního dělostřelectva. V sestavě rychlých divizí se kanony 5/ 8 zúčastnily mobilizace v září 1938, kdy tyto jednotky tvořily zálohu armád a hlavního velitelství.V té době se nadpočetné kanony staly také výzbrojí improvizovaných obrněných vlaků. Ty byly postaveny za mobilizace v železničních dílnách pro každou z dvanácti hraničních oblastí. Jeden z nich použil kanonu i v boji s henleinovskými povstalci. Druhého října 1938 se obrněný vlak patřící 31.hraniční oblasti zapojil bojů o Český Krumlov v nichž jeho kanon 5/8 vypálil několik granátů na pozice povstalců.
V očekávaných bojích s německou armádou by se kanony vz. 5/8 pravděpodobně dobře uplatnily v manévrových fázích bojů. V rukou odhodlaných československých dělostřelců mohly představovat i přes svou relativní zastaralost nebezpečného protivníka. Sporné by bylo jejich použití v boji s obrněnými cíli, ale skvěle vycvičené obsluhy by mohly i zde dosáhnout jistých úspěchů. Tolik ke službě kanonu 5/8 v československé armádě a dále budeme sledovat jeho osudy u ostatních uživatelů.
Válečná služba a další osudy
Obsazením zbytku Československa 15. března získala německá armáda velké množství dělostřeleckého materiálu. Mimo jiné také 58 kanonů vz. 5/8. Zpočátku byly kanony uloženy ve skladech neboť byl dostatek děl modernější konstrukce. Pod tíhou válečné situace však došlo i na kanony vz.5/8, kterých bylo použito jako výzbroje Atlantického valu a v Norsku. To dokazuje, že ještě ve druhé polovině války nešlo o konstrukci zcela překonanou.
Na Slovensku po rozpadu republiky zůstalo 28 kanonů, které byly uloženy do skladů, protože slovenská armáda disponovala dostatečným počtem modernějších zbraní . Teprve v období SNP bylo několik kanonů použito k boji s postupující německou armádou a jeden posloužil i jako výzbroj obrněného vlaku. Kanony M 5/8 se zapsaly i do historie polské armády. Tato děla se do její výzbroje dostala v roce 1915, kdy se stala výzbrojí I. a II. brigády Polských legií. Tyto jednotky bojovaly v sestavě rakousko- uherské armády proti Rusku a toto jejich působení patří u nás dosud k velmi málo známým kapitolám první světové války. Kanony zůstaly ve výzbroji polské armády až do počátku dvacátých let a aktivně se zapojily do bojů se sovětským Ruskem v letech 1919 až 1921.Také v Polsku kanony posloužily jako výzbroj obrněných vlaků. Z dalších uživatelů kanonů M 5/8 můžeme jmenovat Jugoslávii, která získala nezanedbatelné množství kanonů po rozpadu monarchie jako válečnou kořist a Maďarsko, které používalo své kanony 5/8 ještě v letech druhé světové války.
Technický popis
8cm lehký kanon vz. 5/8 je dělo se skluznou hlavní, klínovým závěrem, hydraulickou brzdou a zpruhovým vratníkem,chobotovou lafetou s lafetovým štítem a závislým zaměřovačem.
Hlaveň : Nejdříve jednotná bronzová z kujného bronzu , později ocelová.
Závěr : Vodorovný klínový typu Erhardt se dvěma pojistkami.
Lafeta : Ocelová chobotová se skládá z vrchní a spodní lafety. Součástí vrchní lafety je kolébka s hydraulickou brzdou a zpruhovým vratníkem. Obsluhu chránil pancéřový štít doplněný lafetovými sedátky. Chobot je ukončen rydlem a tučkou. Kola jsou paprsková dřevěná.
Zaměřovač : Závislý obloukový doplněný dělovým dalekohledem vz.8
Obsluha : V československé armádě se obsluha skládala z dělovoda, který byl jejím velitelem, miřiče, jež byl jeho zástupcem, časovače, střelce, pomocníka, nabíječe a podavače.
Doprava : Kanon byl dopravován nakolesněn na kolesně vz.5/19, čímž vznikl dělový povoz, který byl tažen šestispřežím . Střelivo bylo
převáženo muničním povozem, který byl tvořen hlomoznou vz.5/19 a kolesnou stejného vzoru.
Střelivo bylo dopravováno v hlomozně, 60 kusů ( 48 šrapnelů, 12 granátů ) a kolesnách, po 33 kusech ( 24 šrapnelů a 9 granátů ).
8 cm ostrý granát vz. 5 ( 8,31 kg )
8 cm ostrý granát vz. 13/15
8 cm ostrý granát vz. 15/15
8 cm šrapnel vz. 8 ( 6,68 kg, 332 kuliček )
8 cm šrapnel vz.13
Dostřel Šrapnelem vz.13 byl při úsťové rychlosti 500 m/s 7000 metrů a tuto vzdálenost překonal za 29 sekund.
Použité prameny a literatura: J Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939 Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně VHA Praha : Předpisy D - VII - 25 D - XII - 9b J D - I - 7 SOA Plzeň, archiv Škoda Archiv autora
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
