Dělostřelecký pluk 51

                                    ( Lehký dělostřelecký pluk 51 )

Elitním plukem československého lehkého dělostřelectva byl Dělostřelecký pluk 51, který tvořil součást armádní dělostřelecké zálohy. Tato legendární jednotka patřila k prvním bojově nasazeným útvarům československého dělostřelectva a později pluk stál také u počátků mechanizace naší armády.  Stal se totiž první plně motorizovanou jednotkou polního dělostřelectva, která armádu reprezentovala na výstavách a přehlídkách.

Počátek historie Dělostřeleckého pluku 51 sahá až do podzimu roku 1918.  V malém italském městě Vigo Nuovo došlo 12 listopadu k položení základů dělostřelecké jednotky, později pojmenované Dělostřelecký pluk 7. Na začátku prosince měla jednotka již 6 baterií ve dvou oddílech, které byly vyzbrojeny ukořistěnými děly rakouského původu. Velitelem pluku byl jmenován italský plukovník  Nascibene  a velení oddílů převzali  Italové, ale veliteli baterií se již stali čeští důstojníci. Dne 16. prosince pluk nastoupil cestu zpět do vlasti a hranice Československa překročila jako první vlaková souprava s 1. baterií. Po krátké dovolence mužstva byla tato jednotka odeslána na Slovensko a v lednu se významně podílela na bojích provázejících obsazení Slovenska. Postupně se na jižním Slovensku soustředil celý pluk a jeho baterie se zúčastnily bojů proti maďarským bolševikům v květnu a červnu 1919. V té době už pluku velel pplk. Maczek a důstojnický sbor tvořili výhradně bývalí rakouští dělostřelci. Na počátku července se všechny jednotky pluku soustředily v Nitře a velitelství pluku převzal major Hrebiczek. V září došlo k návratu 7. Dělostřeleckého pluku do Čech. Jeho  velitelství  spolu s druhým oddílem bylo umístěno v Litoměřicích,  zatímco první oddíl našel posádku v Brandýse nad Labem a okolí. V roce 1920 došlo v rámci unifikace ke sloučení polních dělostřeleckých pluků 7 a 51. Od 15. června 1920 se jednotka nazývá Lehký dělostřelecký pluk 51.

Změnila se i dislokace většiny jeho jednotek a od října se velitelství spolu s dvěma bateriemi druhého oddílu přestěhovalo do Jičína. Pluk nadále podléhal První polní dělostřelecké brigádě a jeho velitelem byl jmenován pplk.. Mrázek. Dějiny pluku nemile poznamenala událost spojená s poučnou střelbou nováčků u Kopidlna. Cvičení se odehrávalo mimo střelnici a dopadová plocha ostrých granátů byla vytyčena v rozmoklé půdě. Řada střel proto nevybuchla a  později způsobily smrt několika dětí, které si na cílové ploše hrály. V říjnu jičínskou posádku navštívil prezident Masaryk a zhlédl se zájmem cvičení 4.a 5. Batrerie. 25. října 1921 obdržel pluk rozkaz k částečné mobilizaci, vyvolané událostmi v Maďarsku. Došlo k povolání záložníků a celý pluk se poprvé ve své historii soustředil v jedné posádce, kterou se po dobu mimořádných opatření stal Jičín. Mobilizace potvrdila, že se pluk stal akceschopnou jednotkou s dobře vycvičeným mužstvem a obdržel i pochvalu velitele 4. divize, do jejíž sestavy patřil. V roce 1922 se pluk mimo obvyklých cvičení a poučných střeleb zúčastnil i přehlídky před presidentem republiky a za své vystoupení si vysloužil pochvalu vrchního velitele. Novým velitelem pluku byl jmenován pplk.Ing Holl, kterého záhy ve funkci vystřídal pplk.Ferdinand Hanisch. Od prvního ledna 1923 byl také změněn název jednotky na Dělostřelecký pluk 51.

Podle výnosu MNO, byla dne 1. července 1923 reorganizována 2 baterie na pokusnou jednotku, která měla ověřit možnosti motorizace lehkého dělostřelectva. U jednotky byly testovány jako tahače děl upravené motorové pluhy TAP, kolopásové automobily Citroen-Kegrese a pásové traktory WD, které se nejvíce osvědčily. Po rozsáhlých pokusech s nákladními automobily naší i zahraniční konstrukce byl k motorizaci vybrán návěsový automobil L & K o nosnosti 5.tun. Na jeho korbě se převáželo děla ( 10 cm houfnice  vz.14/19 nebo 8 cm kanon vz.17) spolu s hlomoznami a traktory WD, které sloužily k umístění děl do palebných postavení. V roce 1925 tato jednotka uskutečnila legendární cvičení, které více než přesvědčivě dokázalo výhody motorizace. Během sedmi hodin baterie dojela z Brandýsa do Vrchlabí, kde přenocovala.Druhý den její automobily  vystoupaly po úzkých horských cestách až  na úbočí Sněžky, kde  byla vybudována palebná postavení a po krátkém cvičení se baterie vrátila do posádky. V roce 1924 se druhý oddíl přestěhoval do Staré Boleslavi a došlo k vytvoření třetího oddílu, který našel posádku v Kostelci nad Labem.Tam se později  přesunula i náhradní baterie.

Pluk od roku 1925 podléhal Velitelství zemského dělostřelectva v Praze a v roce následujícím byla ukončena jeho úplná motorizace.S tím byla spojena řada ukázek a poučných střeleb, ale zároveň pokračovaly i další zkoušky nového automobilního materiálu Velmi významným v historii jednotky byl rok 1928. Již v březnu zhlédl cvičení 1.baterie pan prezident T.G. Masaryk a vyslovil se pochvalně o úrovni její připravenosti. V září se vozidla pluku zúčastnila automobilní výstavy v Praze, kterou navštívili také všichni vojáci pluku. V srpnu 1928 proběhla v Brandýse velká oslava desetiletí republiky, která byla spojena s přehlídkou pluku a efektní bojovou ukázkou. 28 října pak pluk obdržel od vděčných občanů Brandýsa nad Labem a okolních obcí standartu. Její předání, spojené s velkou přehlídkou a národní slavností, se stalo manifestací hrdosti obyvatelstva na svou armádu. V roce 1929 došlo k změně velitele pluku. Oblíbeného plukovníka Hanische s jehož osobností je spojena nejslavnější éra jednotky, vystřídal podplukovník Bedřich Kočí, který pluku velel až do roku 1930. Tehdy ho ve funkci nahradil plukovník Karel Vojan, který s malou přestávkou pluku velel až do roku 1934. V roce 1933 došlo ke změně organizační struktury jednotky. Byl zrušen třetí oddíl a vytvořen náhradní oddíl, který našel posádku v Kostelci nad Labem a od roku 1934 ve Steré Boleslavi.

Někdy v té době došlo také k výměně těžkých vozidel pluku. Místo automobilů vz.24 byly baterie vybaveny novým Dělostřeleckým automobilem vz.29, který umožnil podstatné zrychlení pochodové rychlosti jednotek. Není bohužel jasné, jestli se modernizace týkala i dělostřelecké výzbroje, protože některé pluky armádní dělostřelecké zálohy obdržely moderní materiál vz.30.Ve velení pluku se ve druhé polovině třicátých let převzal plukovník Alois Liška, kterého v roce 1937 vystřídal podplukovník  Raimund Mrázek. Ten pluku velel až do jeho rozpuštění v roce 1939. Za mobilizace v roce 1938 pluk postavil své mobilizační dvojče. Kmenový dělostřelecký pluk 51 byl podřízen IV armádě a jeho velitelství se nacházelo v Brtnici. Pluk 55 náležel do působnosti I armády a jeho válečným stanovištěm byl pravděpodobně Chlumec nad Cidlinou. Po Mnichovu se jednotky vrátily do původních posádek, kde je v březnu zastihla okupace a po předání techniky Němcům i  zrušení pluku. Po osvobození byla jednotka pod původním jménem nakrátko obnovena v Kolíně, vyzbrojená německými houfnicemi vz.18, ale se změnami organizační struktury došlo k její reorganizaci a poslední stručný zápis z kroniky se vztahuje k roku 1947. Za okupace se řada příslušníků pluku aktivně zúčastnila boje proti okupantům. Například jeho předposlední velitel Alois Liška velel Čs samostatné obrněné brigádě ve Velké Británii

Prameny a literatura:

Dějiny dělostřeleckého pluku 51

Naše automobilizované dělostřelectvo

Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně

Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918 -1939

Jiří Fidler, Václav Sluka – Encyklopedie branné moci Republiky československé

VHA Praha – fond Kroniky a Fotoalba – kronika dělostřeleckého pluku 51

Archiv autora