Dělostřelecký pluk 301
Dělostřelecký pluk 301
( Těžký dělostřelecký pluk 301)
 Dělostřelecký pluk 301 byl opravdovou výkladní skříní československého dělostřelectva a v jeho organizaci zaujímal výjimečné postavení. Díky tomu, že jeho výzbroj tvořil materiál největší mohutnosti se vždy těšil mimořádné pozornosti nejen vojenských odborníků, ale i široké veřejnosti. Stal se tak symbolem odhodlání k obraně vlasti a demonstroval modernost celé naší armády.
Již 5. listopadu 1918 vznikl pluk sloučením náhradních oddílů těžkých dělostřeleckých pluků 4 a 8 pod velením pplk. Stanislava Jelínka a nově vzniklá jednotka vykonala dne 10. listopadu na náměstí v Jaroměři přísahu novému státu. Pluk byl prozatím nazýván Jaroměřským dělostřeleckým plukem a ještě v den slavnostní přísahy se název této jednotky změnil na náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 8. Jeho velení se ujal pplk. Bohumil Srdínko, který velel spojeným náhradním oddílům 8 a 9. Na základě výnosu MNO č.j.11273 vznikl 13.5. 1919 z oddílu 8. Těžký dělostřelecký pluk 8 a v měsíci červnu téhož roku postavil pluk první polní baterii vyzbrojenou 15 cm houfnicemi vz.15. 8 července 1919 byl ustanoven velitelem pluku pplk.. Eduard Koblic. Dne 28 července 1919 je znovu změněn název pluku na Čs. těžký dělostřelecký pluk číslo 301. V srpnu téhož roku došlo k vytvoření dalších dvou polních baterií, které odjely do Plzně k převzetí dělostřeleckého materiálu. Baterie I/301 a II/ 301 byly následně odeslány na Slovensko, kde našly posádku v Bratislavě a Komárně. Třetí baterie se vrátila do Jaroměře, kam ji následovaly 11. listopadu 1920 i obě baterie ze Slovenska. V Jaroměři zůstala pouze děla, zatímco automobilní materiál musel být odeslán k Automobilnímu oddílu dělostřelectva ve Čtyřech Dvorech. V posádce pluku totiž nebyl dostatek garáží a tento stav trval až do roku 1924. 27. června 1920 převzal velení pluku pplk. Jindřich Klestil, kterého v této funkci vystřídal od 27. července 1922 pplk. Karel Dvořák. 1. listopadu 1923 převzal velení pluku pplk. Jaroslav Huša, který pluku velel s malou přestávkou až do září 1928. V lednu 1923 došlo podle výnosu MNO čj.540 560 k poslední změně názvu pluku, který se až do konce své existence nazýval Dělostřelecký pluk 301.
Bohužel Jaroměř jako posádkové město pro těžké dělostřelectvo nevyhovovala. Scházela zde potřebná infrastruktura a ve městě i blízké pevnosti Josefov bylo mnoho mostů s nízkou únosností. Proto se od počátku existence jednotky počítalo s její pozdější redislokací a teprve v letech 1923 až 1925 došlo ke stavbě lehkých železných garáží pro automobilní techniku. Nákladní automobily tak pluk obdržel v roce 1923 a prvních pět dělostřeleckých traktorů Škoda U až v roce následujícím. Ty sloužily k tažení 15 cm kanonů, které byly rovněž ve výzbroji pluku. V roce 1922 byl pluk reorganizován a dosavadní samostatné baterie byly sdruženy do dvou oddílů. K prvnímu červnu tohoto roku se tato jednotka skládala z oddílu 1/301 se dvěma bateriemi po dvou 15 cm kanonech vz.15/16 a z oddílu 2/301 se dvěma bateriemi 24 cm kanonů. V té době byly již pluku předány všechny kanony a jednotka tak disponovala 11. kanony vz.15/16 a 6. 24 cm kanony vz.16. Postupně byla doplňována i automobilní technika a v roce 1926 se podařilo postavit i další oddíl 15 cm kanonů. Organizační struktura pluku se tak ustálila na třech oddílech. První a druhý oddíl s bateriemi 1, 2, 3, 4, měl ve výzbroji 15 cm kanony vz.15/16. Výzbroj každé baterie se skládala ze dvou děl a zbývající tři kanony tvořily válečnou rezervu. Třetí oddíl měl v bateriích 5 a 6 po dvou 24 cm kanonech vz.16. Další kanon byl trvale uložen v mobilizační záloze a poslední zbraň tohoto typu se nacházela na střelnicích a sloužila ke zkouškám.
V roce 1926 došlo také k posledním dodávkám tahačů a nákladních automobilů čímž pluk dosáhl předepsaných stavů. Výcvik třetího oddílu probíhal však i nadále v Plzni, kde bylo možno provádět i přesuny s BE vlaky. V září 1928 byl jmenován velitelem pluku plk. Ing. Karel Jung, který mu velel až do roku 1935. Pod jeho vedením došlo k nejzásadnější změně v celé historii pluku. 17. září 1931 dokončil pluk přemístění do nové posádky v Rakovníce, kde pro něj byla postavena nová kasárna s rozsáhlým autoparkem. Pluk se se svým starým posádkovým městem rozloučil velkou přehlídkou spojenou s předáním standarty, kterou mu město věnovalo. V roce 1933 došlo k poslední reorganizaci pluku, který byl nyní tvořen velitelstvím s hospodářskou správou, technickou správou, dopravní baterií, spojovací baterií a šesti kanonovými bateriemi. Nově byl zformován také náhradní oddíl. Od dvacátých let byl pluk součástí První těžké dělostřelecké brigády. Od roku 1935 pak podléhal Velitelství zemského dělostřelectva v Praze a nakonec v roce 1937 byl podřízen velitelství Prvního sboru. Od září 1935 až do zániku pluku se v jeho velení střídal plukovník dělostřelectva Antonín Skřivánek s plukovníkem dělostřelectva Antonínem Zlámalem, který se stal od března 1938 jeho posledním velitelem a působil v této funkci až zániku pluku na jaře 1939. V polovině třicátých let čekal pluk také úkol nezvyklý pro dělostřeleckou jednotku. V roce 1936 byl totiž z obsluh BE vlaků a jejich vozidel sestaven takzvaný Dopravní a osazovací oddíl, který ve vrcholných dnech září 1938 disponoval celkem 9 BE vlaky.
Ty podléhaly ŘOP a sloužily pro dopravu těžkých ocelových prvků budovaného opevnění. Protože se názory na možnosti použití těžkých děl v podmínkách manévrové války s převahou letectva nepřítele začaly v polovině třicátých let měnit, klesala i úloha těžkých děl v mobilizačních plánech. Zatímco na bojové použití těžkých moždířů armáda prakticky rezignovala, s těžkými kanony se nadále vážně počítalo. V zářijové mobilizaci roku 1938 pluk postavil podle mobilizačních plánů tři oddíly. První oddíl označený 1/301 se skládal ze dvou baterií 15 cm kanonů po dvou dělech. Byl podřízen I armádě a dislokován v Nechanicích. Stejné složení měl i druhý oddíl 2/301. Ten v mobilizaci podléhal IV armádě a zaujal palebná postavení u Židlochovic. Oddíl 3/301 vyzbrojený čtyřmi 24 cm kanony ve dvou bateriích tvořil jádro armádní dělostřelecké zálohy v rámci Skupiny těžkého dělostřelectva 1 ( STD) a byl umístěn ve Skalici nad Svitavou. Po přijetí mnichovského diktátu se jednotky pluku vrátily do rakovnických kasáren a pouze znovu zformovaný osazovací oddíl se krátce podílel na evakuaci materiálu z obsazeného pohraničí. V listopadu 1938 bylo definitivně rozhodnuto o osudu československého těžkého dělostřelectva. V nových podmínkách se pro 24 cm kanony nenašlo uplatnění a byly navrženy k odprodeji. To sice neznamenalo faktickou likvidaci pluku, protože s 15 cm kanony se nadále počítalo, ale prodej neprestižnější složky výzbroje předznamenal další osud nejen dělostřeleckého pluku 301, ale celé zmrzačené československé republiky. Na základě neblaze proslulé smlouvy podepsané 11. února 1939 v Berlíně získalo Německo za částku více než 55 milionů korun 6 kompletních kanonů vz.16 a jednu náhradní hlaveň, 32 kusů BE vlaků a 863 granátů. Celá smlouva byla předem vykalkulovanou fraškou a materiál byl spěšně odvezen ještě před okupací, ale částka nebyla nikdy proplacena. 15 března 1939 získalo Německo bez jediného výstřelu i zbytek výzbroje pluku a tím také fakticky končí jeho historie, i když jeho likvidace byla ukončena až v květnu 1939.
Zdroj : Naše automobilizované dělostřelectvo
Michal Prášil –Těžká děla Škoda
Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918 - 1939
Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně
VHA Praha – Kronika pluku 301
|
