37/70 mm pěchotní dělo BA1/AB1

  Prakticky jediným typem dělostřelecké techniky, který naše armáda sice opakovaně zkoušela, ale nakonec do své výzbroje nezařadila, jsou pěchotní děla. Firma Škoda se  intenzivně věnovala jejich vývoji a na počátku třicátých let vznikl typ BA1/AB1, který patřil ke světové špičce. Bohužel jeho konstrukce byla nutně poznamenána limity danými víceúčelovostí zbraně, a prudký rozvoj vojenské techniky způsobil, že pěchotní děla u většiny armád nahradily protitankové kanony a minomety.

  Když skončila úvodní manévrová fáze prvního světového konfliktu a armády se ukryly do nepřehledné sítě zákopů, vznikla potřeba ničit pozorovatelny a kulometná hnízda na bojišti. K tomu se velmi hodila lehká děla, která mohla být přenášena silami obsluhy a snadno rozkládána, aby se mohla dostat do první linie zákopů. To ovšem vyžadovalo extrémně lehké dělostřelecké zbraně a tomu musel být podřízen výkon a ráže děla. Rakousko – uherská armáda měla ve své výzbroji 37 mm zákopové dělo vz.15 systému Škoda. Tato zbraň hmotnostně srovnatelná s těžkými kulomety, se v boji velmi osvědčila a v průběhu války bylo vyrobeno velké množství těchto lehkých kanonů nejen v Plzni, ale například i v  ČKD. Několik těchto děl zůstalo na našem území po skončení války a československá armáda je po krátkou dobu používala i k výcviku. Výkony tohoto ,,dělíčka“ však nezaručovaly možnost efektivního boje s obrněnými vozidly, a ani schopnost ničit kryté a odolné cíle. Kanon proto nebyl do výzbroje oficiálně zaveden, a naše armáda nijak nespěchala ani s řešením doprovodné výzbroje pro pěchotu. Až do konce dvacátých let se totiž MNO omezilo pouze na sledování novinek v této zbrojní kategorii. Škodovka se vývoji malorážových děl pro pěchotu začala věnovat již krátce po skončení války v očekávání objednávky od domácí armády. Protože si plzeňští konstruktéři dobře uvědomovali slabiny kanonů vz.15, jejich první poválečná konstrukce měla ráži 75 milimetrů, a jednalo se o zbraň zcela jiné hmotnostní kategorie. Že se jedná o dělo podařená, dokládá zájem firmy Schneider, která v té době měla ve Škodovce rozhodující slovo. Kanon byl dokonce zkoušen i ve Francii, ale k objednávce nedošlo. V Plzni pak vznikla řada konstrukcí pěchotních děl, která se lišila ráží a výkonem. Nejvyspělejší z nich, označený jako 7 cm pěchotní kanon vz.28, se dokonce dočkal i exportního úspěchu. 24 těchto kanonů totiž zakoupilo pro svou armádu Lotyšsko.

 Idea univerzálního pěchotního děla

V první polovině dvacátých let se zrodila myšlenka vybavit pěchotu zbraní, která by ji mohla podporovat ve všech bojových situacích. Šlo především o umlčování zjištěných odporů a boj s obrněnými vozidly. K tomu se měla nejlépe hodit univerzální pěchotní děla schopná plnit celou širokou paletu úkolů při doprovodu bojujících jednotek. Protože nebylo jednoduché sladit protichůdné požadavky, které byly ne tuto zbraň kladeny, vznikla myšlenka vybavit tato děla dvěma hlavněmi. Krátkou, větší ráže pro ničení odolných cílů a živé síly na bojišti a dlouhou malé ráže pro boj s tanky a palbu na větší vzdálenosti. Takto řešená pěchotní děla začala vyvíjet řada světových zbrojovek. Například můžeme jmenovat britský koncern Vickers nebo švédskou firmu Bofors. Šlo vždy o konstrukce, kde se do jednotné lafety vkládala buď těžká krátká hlaveň, nebo hlaveň delší, menší ráže, podle toho jaké palebné úkoly mělo dělo plnit. Že se v boji nemuselo jednat o snadnou záležitost netřeba zdůrazňovat a potřebná univerzálnost byla vykoupena i vyšší hmotností děla. Škodovka, která se vývojem těchto zbraní také intenzivně zabývala, šla jinou cestou. Plzeňští konstruktéři využili dostatečného rozdílu ráží a navrhli unikátní systém, kdy se malorážová hlaveň prostě vložila do hlavně větší, přičemž závěr musel zůstat univerzálně použitelný. Nejednalo se sice o originální myšlenku, ale v Plzni ji dovedli k praktické použitelnosti. Jako výchozí byla použita konstrukce pěchotního děla ráže 7 cm, o kterém jsme se již zmínili. Jednalo se o zbraň, která prakticky splňovala všechny požadavky na doprovodnou zbraň pěchoty. Bylo dostatečně lehké a rozložitelné do pěti jednotek, které mohly být přenášeny ve speciálních nosítkách silami obsluhy, nebo na soumarských sedlech Na delší vzdálenosti mohlo dělo být taženo jedním koněm pomocí vidlicové oje, nebo naloženo na káře, případně spojeno s kolesnou. Výkon jeho střely o hmotnosti 3 kilogramy zaručoval odpovídající účinek v cíli. Maximální náměr v hodnotě 75 stupňů umožňoval i palby vrchní skupinou úhlů a rozsah odměru dovolil postřelování širokého úseku bez změny palebného postavení. Vážnou slabinou kanonu byl však jeho dostřel pouhých 2500 metrů a nízká počáteční rychlost střely, která neumožňovala efektivní boj s tanky. Tyto slabiny měla odstranit vložná hlaveň. Konstruktéři navrhli nejprve hlaveň ráže 32 milimetrů, která měla hmotnost pouhých 19 kilogramů. Granát o hmotnosti 0,5 kilogramu však díky své vysoké počáteční rychlosti dosahoval pozoruhodného účinku a dostřelu. Ve škodovce navrhli i těžší hlaveň ráže 47 milimetrů, ale ta se příliš neosvědčila. Konstrukce děla pod feremním kódem  BA / AB, byla v roce 1929 úspěšně vyzkoušena  na podnikové střelnici. Testy prokázaly použitelnost celé konstrukce a uspokojivé výkony děla. Zbraň byla také předvedena prvním zahraničním zájemcům. 

 Zrození legendární konstrukce

 Přesto, že pěchotní dělo, označené již definitivně jako typ BA1/AB1, bylo již vyzrálou konstrukcí, práce na jeho zdokonalení probíhaly dál především proto, že se nepodařilo pro něho najít žádného kupce. Na vině nebyla ani tak nedokonalost zbraně, ale především vrcholící hospodářská krize a také intenzivně probíhající debaty o vyzbrojení pěchoty doprovodnými zbraněmi. Proto v Plzni konstrukci děla dále zdokonalovali.V roce 1931 došlo k zásadní rekonstrukci lafety, která se stala nejcharakterističtějším znakem nové konstrukce. Dřevěná loukoťová kola byla nahrazena lisovanými plechovými koly menšího průměru upevněnými v otočných čepech. To umožnili kola natočit rovnoběžně s lafetovým štítem. Díky tomu získalo dělo kruhový odměr. Konec lafety byl totiž opatřen opěrným kolíkem, který po zatlučení tvořil osu, kolem níž se kanon otáčel odvalováním kol. Mimo tohoto provedení označeného jako dělo č.017 vznikl ještě druhý prototyp s číslem 018, Ten měl na konci lafety rydlo, které dávalo kanonu větší stabilitu při výstřelu.  Pro  nové dělo,  nadále označené  jako typ BA1/AB1 byla také vyvinuta zcela nová hlaveň ráže 37,2 milimetru. Ta významně posunula výkony děla v protitankové roli a stála vlastně na počátku vývojové řady proslulých protitankových a tankových děl. Oba prototypy také dostaly rozdílné typy zaměřovačů, lišící se rozsahem dálkové stupnice. Pro střelbu hlavní ráže 70 mm se používala dělená munice. Tedy střela označovaná ve firemní dokumentaci jako mina a nábojka se třemi dílčími náplněmi. Z hlavně ráže 37.2 mm se vystřeloval pancéřový nárazový granát. Doprava děla byla zajišťována nesením obsluhou ve speciálních nosítkách, tažením dvěma muži nebo jedním koněm. Kanon bylo také možno částečně rozložit a převážet na muniční káře nebo v celku za tuto károu připřažen. Oba prototypy prodělaly interní zkoušky, které potvrdily, že se v Plzni zrodila pozoruhodná zbraň, která patřila ke světové špičce této kategorie dělostřelecké techniky.   

Armádní zkoušky a další osudy děla

V době dokončení obou prototypů vrcholily v armádě diskuze o vyzbrojení pěchoty doprovodnou zbraní. Škodovka proto nabídla oba prototypy MNO k vyzkoušení a požádala, aby se zkoušek mohla zúčastnit i jugoslávská vojenská delegace. Ukázka kanonu proběhla 16. dubna 1932 za účasti špiček armády včetně generálního inspektora branné moci, náčelníka hlavního štábu a přednosty dělostřeleckého a zbrojního odboru MNO. Jugoslávce zastupoval generál Jovanovič se svoji suitou.Nejprve proběhly střelby 37 mm granáty na pancéřovou desku o síle 25 milimetrů a dělové štíty silné 4,5 mm. Pancéřovou desku kanon hladce prorážel a granát vybuchoval až téměř půl metru za ní. Účinek děla na lafetové štíty byl pak zcela devastující. U 70 mm hlavně se ověřoval dostřel, rozptyl a účinek střely. Další úlohou bylo zničení dřevozemního krytu, které se bohužel přes přímý zásah nepodařilo. Vyvrcholením celého střeleckého programu byla palba na nákladní automobil Fiat, který byl vypuštěn se zablokovaným řízením bez řidiče na cílovou plochu. Obsluze se podařilo během pěti minut docílit osmi zásahů a k zničení cíle nedošlo jen proto, že se střílelo granáty s redukovanou náplní. Zkoušky dále pokračovaly jízdními testy, přezkoušením rozložitelnosti a ověřováním funkčnosti všech celků zbraně.  Protokol, kterým byly zkoušky uzavřeny konstatoval, že obě zkoušená děla plně ve zkouškách obstála. Komise měla pouze výhrady k účinku 70 mm granátu, který na odolné cíle zjevně nestačil. Naopak velmi kladně byl hodnocen výkon hlavně 37 mm. Právě zkušenosti s malorážovou vložnou hlavní patrně způsobily, že dělo BA1/AB1 nedosáhlo žádného obchodního úspěchu. Dělostřelečtí odborníci MNO i zahraniční zákazníci si totiž v praxi ověřili, že univerzálnost zbraně má svá úskalí a mnohem účelnější bude vyzbrojit pěchotu speciálním protitankovým dělem, doplněným minometem moderní konstrukce a doprovodným dělem s větším účinkem střely. Naše armáda tedy vypsala specifikace pro vývoj protitankového děla. Škodovka proto již dále ve vývoji děla o dvou hlavních nepokračovala, a věnovala se pouze práci na pěchotním děle klasické konstrukce. Nadějné doprovodné dělo BA1/AB1 tedy skončilo ve fázi prototypů. Jeho neúspěch nebyl zapříčiněn chybami konstruktérů nebo neuspokojivými výkony. Přišlo totiž bohužel v době, kdy prudký rozvoj vojenské techniky postavil před doprovodná děla nové úkoly, na které takto koncipovaná zbraň nemohla stačit.  Dělo však přineslo řadu originálních řešení, a stálo vlastně na počátku velmi úspěšné řady škodováckých  protitankových děl.

Máme to štěstí, že se ve sbírkách Vojenského historického ústavu nachází prototyp 3,7/70 mm pěchotního kanonu BA1/ AB1 čísla 018 a dokonce i jeho předchůdce 7 cm pěchotní dělo vz.28 továrního čísla 14405. Bohužel jsou obě zbraně uloženy v depozitáři.

Prameny a literatura:

Jiří Fiedler, Václav Sluka – Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938

Vladimír Francev – Československé zbraně ve světě

Jiří Janoušek – Československé dělostřelectvo 1918-1939

Vladimír Karlický – Československé dělostřelecké zbraně

Franz Kosar – Artillerie im 20 Jahrhundert

SOA Plzeň, Archiv Škoda, fond GŘ-TD

Archiv autora