Jdi na obsah Jdi na menu
 


7,5 cm horský kanon M.14 CH

21. 2. 2020

2.jpg

7,5 cm horský kanon M. 14 CH

  Dalším dělem, které na rakouské straně výrazně zasáhlo do bojů Velké války, aniž by bylo oficiálně zavedeno, je 7,5 cm kanon M. 14 CH. Tato pozoruhodná zbraň stála na konci vývoje lehké řady horských děl vzniklých v plzeňské Škodovce a jejímu výraznému obchodnímu úspěchu zabránilo pouze vypuknutí války. V prvních měsících světového konfliktu pak byl tento výkonný kanon nejmodernějším rakousko – uherským horským dělem.

  Škodovy závody v Plzni patřily již v prvních letech dvacátého století k renomovaným výrobcům dělostřeleckého materiálu a mohly se chlubit i řadou exportních úspěchů. S výjimkou rakouského námořnictva, kde se vypracovaly na monopolního dodavatele, se však u domácí armády nedokázaly prosadit. Bylo to způsobeno silnou pozicí ,,bronzové lobby“ , stranící státní zbrojovce AZF. Ta dodávala eráru děla s bronzovými hlavněmi vyráběnými podle přísně tajené technologie. Když Škodovka neuspěla v tendru na nové polní kanony, soustředilo se III. konstrukční oddělení lehkých děl, vedené Ing Karlem Wolfem na horský materiál. Rakousko totiž patřilo k průkopníkům tohoto druhu dělostřelecké techniky, a horské dělostřelectvo monarchie patřilo k nejmocnějším na světě. Jeho hlavní výzbroj ale na počátku století tvořily pouze rychle zastarávající kanony M 99 a bylo zřejmé, že musí vbrzku dojít k  přezbrojení.                           Konstruktéři Škodovky začali od skromných počátků a jejich prvním typem horského materiálu bylo velmi lehké „ dělíčko“ ráže 3,7 mm. To mělo sloužit nejen k boji v horách, ale i k podpoře námořních výsadků. Další konstrukcí byla již podstatně mohutnější zbraň ráže 4,7 mm, ale ta rovněž nepřinesla úspěch doma ani v zahraničí. Poté se konstruktéři obrátili k osvědčené ráži 7,5 cm, která slibovala dosažení podstatně vyšších výkonů. Zde bychom si měli znovu stručně připomenout, s jakými úskalími se museli vyrovnávat výrobci horské dělostřelecké techniky.                                                                                                     Až do poloviny minulého století byla totiž děla určená k boji v horách odkázána na sílu a vytrvalost koní. Kanony se proto musely nechat snadno rozložit na břemena, která se přepravovala naložena ve speciálních sedlech na hřbetech soumarů. To byli koně cvičení nikoliv k tahu, ale k nošení břemen. Hmotnost nákladu však nesměla o mnoho překročit 125 kilogramů včetně sedla a jeho výška nemohla nepřesahovat 2,5 metru, aby nebyla omezena pohyblivost soumara. Ten  měl stoupat  také po úzkých horských cestách, a proto musel být náklad dokonale vyvážen, třeba i za cenu ,, balastu ˮ, tedy vyrovnávací zátěže. Parametrům horských komunikací se musel přizpůsobit také rozchod kol a  šíře děla. Velký důraz byl rovněž kladen na délku pochodového proudu baterie, a proto armáda dlouho trvala na čtyřech celcích, na které se kanony měly rozkládat. To byla jen některá omezení, se kterými se museli konstruktéři vyrovnat, a jak jistě uznáte, jejich práce nebyla vůbec jednoduchá.

  První úspěšné konstrukce

3.jpg

 Vraťme se ale do Plzně, kde vznikla řada pozoruhodných kanonů. Ty zaslouženě vzbudily zájem i v zahraničí a nakonec přinesly první obchodní úspěchy. Na prknech konstruktérů třetího oddělení se nejprve zrodilo horské dělo označené jako M. 03. Jednalo se o pokrokovou konstrukci se zákluzem hlavně a moderně řešenou lafetou. Jeho výkon však ještě zaostával za světovou špičkou. Proto se na této konstrukci dále pracovalo a jejím zdokonalením vznikl již všestranně moderní kanon M 07, který byl dokonce zaveden do výzbroje domácí armády, a budeme se mu věnovat příště.                                                                              Škodovka v předtuše zahraničních zakázek proto nadále pokračovala ve vývoji horského materiálu. Plzeňští konstruktéři proto mohli navrhnout další modely horského děla, které již patřily k absolutní světové špičce. Tyto zbraně měly shodnou ráži 75 milimetrů a lišily se od sebe hmotností střely a výkonem, který se měnil podle požadavků zákazníků. Kanony využívaly všechny novinky, které přinesl bouřlivý vývoj dělostřelecké techniky v desátých letech dvacátého století. Byly například vybaveny kvalitním zaměřovačem, doplněným žhavou novinkou- kolimátorem. Ocelová hlaveň plášťové konstrukce s klínovým závěrem byla uložena v moderním typu kolébky s brzdovratným zařízením. Všechna děla měla lafetový štít a zalomenou osu, která umožňovala zvýšení elevace.Nejmodernější typ se zúčastnil v letech 1908 a 1909 soutěže na nový horský kanon pro Ruskou armádu. Přesto, že v náročných testech výborně obstál, k jeho objednání nedošlo. Stalo se tak však pouze díky napjaté mezinárodní situaci a vlivu francouzské zbrojovky Schneider, která nevybíravě prosadila vlastní konstrukci. Prvním zákazníkem se proto stala jihoamerická Kostarika. Tato země objednala v roce 1908 pro svou armádu dvě baterie po čtyřech dělech a dva tisíce granátů. Kanony s firemním označením C.R.  zde zůstaly ve výzbroji až do čtyřicátých let. Zlepšený typ  s dostřelem až 6000 metrů a regulovatelnou délkou zákluzu označený Co.   objednala také Kolumbie. V roce 1913 se však objevil zákazník, který stál u zrodu nejvyspělejšího kanonu z řady škodováckých horských děl předválečného období.  Čínská nákupní komise totiž mimo jiného dělostřeleckého materiálu objednala i 76 kanonů, které obdržely tovární označení 7,5 cm M. 14 CH.

Zrození děla

 Čína se od počátku dvacátého století zoufale snažila opět zařadit mezi velmoci a cítila se stále více ohrožována expanzí Japonska a Ruska. Za cenu velkých výdajů se proto rozhodla k razantní modernizaci své armády.  Po špatných zkušenostech s renomovanými západními zbrojovkami se obrátila na i Rakousko – Uhersko a především na firmu Škoda, protože čínští důstojníci při své cestě Evropou získali informace o kvalitách plzeňských děl. V roce 1913 nákupní komise asijského obra předala Škodovce své požadavky na širokou škálu dělostřeleckého materiálu a mezi poptávaná děla náležely i horské kanony ráže 75 milimetrů. Podle čínských požadavků byl proto upraven nejmodernější typ lehké řady horských děl a jeho prototyp byl předveden čínským dělostřeleckým odborníkům. Ti byli s výkony zbraně spokojeni, a nic proto nebránilo uzavření rozsáhlého kontraktu.     Čínský model horského děla patřil již opravdu ke světové špičce. Kanon o hmotnosti pouhých 470 kilogramů měl ocelovou hlaveň plášťové konstrukce a dvojdílnou lafetu, která umožňovala vysoký rozsah náměru. Obsluhu chránil lafetový štít a zbraň byla doplněna i muničním štítem kryjícím pohotovostní munici. S granátem o hmotnosti 5,3 kilogramu dosahovalo dělo dostřelu 5 600 metrů a prakticky se tak vyrovnalo polním dělům, což mělo umožnit i palbu proti bateriím. Zbraň byla i přes svou nízkou hmotnost velmi stabilní, především díky nízké palné výšce a pokrokové konstrukci lafety. Moderní typ zaměřovače pak umožnil zpřesnění palby i na vzdálenost maximálního dostřelu, a dokonce i palbu na skryté cíle. Pro přepravu se kanon rozkládal na šest celků, včetně muničního štítu a příslušenství. Jednotlivé části se nechaly snadno sestavit silami obsluhy přímo v palebném postavení a převážely se ve speciálních sedlech na hřbetě soumarů.

4.jpg

    Čínská objednávka a kanony v boji

 Čínská objednávka měla pro Škodovku velký význam a pomohla jí zařadit se mezi renomované světové výrobce dělostřeleckého materiálu. Jednalo se 76 horských kanonů označených jako 7,5 cm M.14 CH, 72 kusů 7,5 cm polních kanonů M.14 CH a 18 houfnic ráže 10,4 cm, označených rovněž M.14 CH. Všechna děla patřila ke světové špičce a tyto zbraně by jistě stály na počátku významných obchodních úspěchů plzeňské zbrojovky. Bohužel však do osudů děl určených pro Čínu neblaze zasáhlo vypuknutí první světové války.               Výroba horských kanonů začala na počátku roku 1914 a první partie dělostřeleckého materiálu mohla odejít do Asie v červenci 1914. 24 horských a 12 polních kanonů, spolu s bohatou dotací munice, bylo naloděno v Hamburku na německou loď BAYERN.  Ta se záhy vydala na dalekou cestu, ale u italských břehů ji zastihlo zahájení války. Plavidlo s cenným nákladem se uchýlilo do neutrální Itálie a bylo internováno v Neapoli. Když Italové v roce 1915 vyhlásili Rakousku – Uhersku válku, došlo k zabavení lodi i dělostřelecké techniky. Všechny zbraně a munice putovaly na frontu a posloužily k boji proti rakouské armádě. Je to pochopitelné, neboť sami tak kvalitními děly nedisponovali a škodovácké horské kanony se skvěle uplatnily v náročném alpském terénu.       Když císařská armáda utržila první výprasky v Srbsku a na ruské frontě, zabavil rakouský erár ve Škodovce všechny dostupné zbraně vyráběné pro zahraniční zákazníky. Obzvláště u horských děl to mělo velký význam, protože v roce 1914 disponovalo horské dělostřelectvo podunajské monarchie pouze 40 modernějšími kanony a zbraně určené pro Čínu je v mnoha ohledech překonávaly. Do konce roku proto došlo k ukončení výroby celé série horských děl, a 52 kusů těchto vynikajících zbraní ihned putovalo na frontu.                                                   Kanony označované jako China kanone se významným způsobem zapsaly především do bojů na italské frontě. Zde došlo i ke značně kuriózní situaci, neboť proti sobě stála na obou stranách fronty stejná děla, která ani jedna z bojujících armád oficiálně nezavedla, nebyla původně pro ně ani vyrobena, ale patřila k nejlepším ve výzbroji obou armád.  Význam kanonů M.14 CH však nespočíval pouze v jejich bojové hodnotě.  Frontové nasazení těchto moderních zbraní totiž přineslo cenné zkušenosti z bojů, a jejich osvědčené konstrukční celky jako lafeta nebo štít, byly využity v konstrukci jejich přímého následovníka, legendárního horského kanonu M 15, který se nadlouho stal nejlepším dělem své kategorie.

 Žádný horský kanon M.14 CH se bohužel nedochoval.  Všechna tato děla  bohužel skončila ve skladech a posléze na šrotištích. Proto můžeme tuto zajímavou zbraň obdivovat pouze na starých fotografiích.

  

Tabulka základních technických údajů

Ráže děla

mm

75

Délka hlavně

mm

1155

Délka hlavně

ráží

15

Hmotnost děla

kg

470

Hmotnost lafety bez štítu

kg

308

Hmotnost hlavně

kg

102

Hmotnost závěru

kg

13

Palná výška

mm

700

Rozsah náměru

stupňů

-10,+35

Rozsah odměru

stupňů

7

Hmotnost střely

kg

5,3

Úsťová rychlost

m/s

300

Úsťová energie

m/t

24

Maximální dostřel

m

5600

  

Prameny a literatura:

Vladimír Francev – Československé zbraně ve světě

Janáček František – Největší zbrojovka monarchie

Janoušek Jiří – Československé dělostřelectvo 1918 - 1939

Karlický Vladimír – Československé dělostřelecké zbraně

Kosar Franz – Gebirsartillerie

Kosar Franz – Artillerie im 20. Jahrhundert

Ortner Christian – Die 7,5 cm Gebirgskanone

SOA  Plzeň, Archiv Škoda, fond GŘ-TD