10 cm lehká houfnice vz.14

Na jaře 1919 byla novým MNO vystavena rozsáhlá objednávka dělostřeleckého materiálu, zahrnující mimo jiné i 87 kusů lehkých polních houfnic, přijatých do výzbroje naší vznikající armády pod označením Lehká polní houfnice vz.14. V té době ale už v Plzni nabíhala výroba vylepšené varianty tohoto děla, označované jako vzor 14/19. Škodovka se totiž od počátku roku v předtuše možných zahraničních objednávek prozíravě zabývala modernizací této houfnice. Jednalo se především o zvýšení dostřelu. Konstruktéři se vydali cestou prodloužení hlavně a podařilo se jim při zanedbatelném zvýšení hmotnosti dosáhnout s novým typem munice dostřelu těsně pod hranicí deseti kilometrů. Dále došlo také k zesílení nápravy, náměrového hřídele a úpravě některých částí brzdovratného zařízení. Dělostřelecký odbor MNO povolil zhotovení zkušební baterie a po provedení důkladných střeleckých a jízdních zkoušek byl modernizovaný typ houfnice přijat do výzbroje naší armády pod označením 10 cm lehká houfnice vz.14/19. V roce 1920 byla vystavena spolu se zmocněním k sériové výrobě také velká objednávka modernizovaných houfnic a prvních 14 děl se podařilo nastřelit ještě do konce roku. Stoupající počty houfnic vz.14 a 14/19 u dělostřeleckých útvarů umožnily postupné vyzbrojování vznikajících baterií, které vyvrcholilo v červenci 1920 přijetím nového organizačního schématu branné moci.  Vzniklo 12 lehkých dělostřeleckých pluků podléhajících divizím a čtyři lehké pluky armádní dělostřelecké zálohy. V sestavě těchto dělostřeleckých jednotek se nové houfnice zúčastnily i mobilizace v roce 1921, která potvrdila životaschopnost nové organizační struktury a správnost zvolené výzbrojní koncepce. Od roku 1922 armáda začala vedle stovek nových houfnic vz.14/19 dostávat i modernizované nebo nově vyrobené kolesny vz.14/19  a hlomozny vz.14/22. V roce 1922 také začaly dodávky nového střeliva, které Škodovka vyvinula podle požadavků MNO. Jednalo se 10 cm časovací granát vz.21, 10 cm g-šrapnel vz.21 a 10 cm granát vz.21. Dostatek nových houfnic u lehkých dělostřeleckých pluků umožnil začít s adaptací starších děl vzoru 14 na vzor 14/19, která probíhala v letech 1927 a 1928. Mimo toho stále pokračovala výroba nových houfnic ukončená až v roce 1933. Naše armáda celkem obdržela 605 kusů houfnic vz.14/19, které se staly nejpočetnějším dělem v její výzbroji.  Když bylo rozhodnuto o motorizaci čtyř pluků armádní dělostřelecké zálohy, došlo k rozsáhlým zkouškám, které měly pomoci zvolit nejlepší variantu jejich výzbroje. Z ekonomických důvodů zatím nepřicházelo v úvahu zavést nový vzor děla a protože všechen lehký dělostřelecký materiál byl konstruován pro hippotrakci s rychlostí nejvýše 10 km/h, hledalo se kompromisní řešení. Nakonec byla zvolena nesená koncepce, kdy se dělo s hlomoznou a pásovým traktorem dopravovalo naložené na korbě speciálního nákladního automobilu vz.24. Malý pásový traktor typu BD sloužil k umístění děla do palebného postavení a přesunu na krátké vzdálenosti. Jednalo se o nesporně zajímavou koncepci, jejíž výhodou bylo, že houfnice vz.14/19 musely být pouze opatřeny novým závěsem pro tažení. Když byly v roce 1935 nahrazeny dělové automobily vz.24 moderními automobily Tatra vz.29, došlo i k úpravě houfnic 14/19, zařazených do výzbroje motorizovaných dělostřeleckých pluků. 100 houfnic prošlo rekonstrukcí nápravy, která byla osazena kuličkovými ložisky, a byly upraveny spojovacích závěsy. Ve firemní dokumentaci byla takto rekonstruovaná děla označena jako vzor 14/34. O významu, který pro československé dělostřelectvo měly houfnice vz.14/19 nejlépe svědčí i to, že upravená houfnice tohoto typu posloužila v roce 1937 k přepravě rakve s ostatky prezidenta T. G. Masaryka.Houfnice vz.14/19 v průběhu zářijové mobilizace roku 1938 tvořily výzbroj druhých a třetích oddílů převážné většiny postavených dělostřeleckých pluků. Bohužel našim dělostřelcům nebylo umožněno bojovat za zachování celistvosti republiky a drtivou většinu lehkých polních houfnic vz.14/19 stejně jako ostatní dělostřelecký materiál, zabavil v březnu 1939 Wehrmacht. Po válce bylo sice několik houfnic vz.14/19 zařazeno do výzbroje naší znovu se rodící armády, ale bohužel se jednalo se pouze o krátkou epizodu. V roce 1949 bylo u útvarů ještě 24 děl tohoto typu, ale na počátku padesátých let došlo k jejich sešrotování. Jako zázrakem se podařilo zachránit houfnici, která posloužila k převozu ostatků prezidenta T.G. Masaryka a tato zbraň, podrobená pečlivé rekonstrukci, byla více než symbolicky, použita i při pohřbu prvního českého prezidenta Václava Havla.

Technický popis

10 lehká houfnice vzor 14/19 je dělo se skluznou hlavní, klínovým závěrem, kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem, samočinným zákluzovým rozvodem, vyvažovači, nezávislým bubínkovým zaměřovačem a lafetovým štítem.

Hlaveň: je vyrobena z chromniklové oceli a skládá se z duše a pláště, čelisťového a šroubového nátrubku. Uvnitř hlavně je hladká nábojová komora, kuželový přechod a rýhovaná část s 36. lichoběžníkovými rýhami.

Závěr:  je vodorovný klínový se spušťadlem typu Erhardt .

Lafeta: je ocelová, chobotová a skládá se z vrchní a spodní lafety.Součástí vrchní lafety je kolébka s  kapalinovou brzdou, zpruhovým vratníkem a zákluzový rozvod se zákluzovou a náměrovou stupnicí. Je na ní upevněn vyvažovač a náměrové a odměrové řididlo. Lafetový štít  je vybaven vrchní a spodní sklopnou, štítovou  přilbou a lafetovými sedátky. Chobot ve kterém je uložen truhlík na mířidla a lafetová skříňka, je ukončen rydlem a ostruhou. Kola jsou paprsková dřevěná vzor 14.

Mířidla: sestávají z 10cm zaměřovače vz.  14/19 s dělovým dalekohledem vz. 8/14.

Doprava: se děje nakolesněním na kolesnu vz 14/19, do které bylo zapřaháno šestispřeží. Stelivo se dopravuje v hlomozně vz.14/22 a obou kolesnách.

Obsluha: byla tvořena dělovodem, který velel obsluze, složené z miřiče, časovače, střelce,pomocníka, nabíječe a podavače.K obsluze náleželo ještě pomocné družstvo s jízdnými starajícími se o spřežení.

Střelivo:

Původní pro vzor 14 : Granáty ostré 10 cm vz .14/9

                                      Granáty ostré 10 cm vz . 15                    

                   Granát školní 10 cm vz. 15

                                      G. – šrapnely ostré 10 cm vz .14            

                         G - šrapnel školní 10 cm vz.15

                         10 cm  ostrá nábojka v

Nové pro vzor 21:       10 cm ostrý minový granát vz.21            

                                     10 cm ostrý časovací granát vz.21           

                     10 cm ostrý G.- šrapnel vz.21

                     10 cm ostrá nábojka vzor 14

Nové vzor 30 :            10 cm ostré nárazové granáty vz..30

                                    10 cm ostré časovací granáty vz..30

                       10 cm ostré šrapnely vz.30

                       10 cm ostré nábojky vz.30

Prameny a literatura:

Jiří Janoušek - Československé dělostřelectvo 1918 - 1939

Vladimír Karlický - Československé dělostřelecké zbraně

VHA Praha, fond MNO DZO

SOa Plzeň, archiv Škoda, fond GŘ-TD

Archiv autora